Josef Urban - 7 dní hříchů

(2012)

Žánr : historický román

Josef Urban 7 dní hříchů
Fragment, Praha2012. ISBN 978-80-253-1627-6. 1. vyd.

Děj se odehrává v době mezi létem 1938 a prvními dny po osvobození oblasti Hrubého Jeseníku. Hory a údolí, vrcholy i hluboké lesy se stávají v románu Josefa Urbana spoluhráči postav hlavních i vedlejších. Po začátku války odešli někteří obyvatelé pohraničí do vnitrozemí, Jan Olšan se rozhodl zůstat, protože rodné hory miloval.
Jan Olšan se ožení s Agnes z německé rodiny. Rodina Agnes je proti sňatku, proto se také při svatbě strhne bitka. Aby mohl Olšan pracovat jako lesník, přijal na přímluvu Agnes a jejího otce německé občanství.
Hlavními postavami románu jsou tři kamarádi z dětství: Brachtl, Olšan a Přikryl. Je zde i bývalý spolužák Karl Ditrich a Jürgen, bratr Agnes. Ditrich, vedoucí polesí Horní Morava, nositel železného kříže za statečnost, byl zraněn v bitvě u Kursku, poté pracoval jako lesník. Je uzavřený, málomluvný, je vlastně kolega Jana Olšana, v oblasti charakteru jeho naprostý protiklad. Brachtl využil situace k získání moci a majetku. Přikryl dostává funkci, ale nestává se osobností. Jan Olšan se během děje změní z váhajícího a neprůbojného lesníka v bojovníka na život a na smrt.
Jürgen Schreier je stále na frontě, rodina o něm má jen málo zpráv. Byl přesvědčeným zastáncem myšlenek Adolfa Hitlera, za něho šel s nadšením do boje. Poté, co je kraj osvobozen, vracejí se mnozí dřívější uprchlíci zpět do pohraničí. Zde zakládají revoluční gardy, které po svém berou spravedlnost do svých rukou, především je ale zajímá moc a majetek. Krajem se začíná šířit chaos a strach. Němci jsou odváženi do táborů nebo za hranice. Jejich majetek mizí, domy si rozebírají mocní i nově příchozí Češi. Ti, kteří mají moc, jí plnými hrstmi nekontrolovaně využívají a zneužívají, ovšem za vydatné pomoci jim podobných slabochů.
Lubor Přikryl se stává předsedou ONV v Šumperku, Brachtl, který během války vlastnil hotel a ubytovával v něm německé vojenské hodnostáře, se díky revolučním gardám stává z pozice síly nejmocnějším mužem. Jeho manželka, bývalá přítelkyně Jana Olšana, Marie, ztrácí v nových poměrech pevnou půdu pod nohama a umírá vlastní rukou.
Agnes je náhodnou svědkyní rabování Raškovských samot, proto se musí obávat pomsty ze strany Brachtla, který jí vyhrožuje. Kromě toho je Němka, může ji tedy čekat stejný osud jako jiné. Láska k Olšanovi jí ale dodává sílu nepodlehnout. Jan Olšan bojuje sám za sebe, za Agnes i proti bezpráví. On i Agnes nakonec najdou sebe navzájem, svou skoro vyhaslou vzájemnou lásku i svůj domov ve vyrabované hájovně. Než se takto stane, spojí nečekané události Olšana s Jürgenem. Ač nepřátelé, spojuje je stejný cíl. Jako největší padouši se ukáží Brachtl a Ditrich.
Román je rozdělen do sedmi kapitol, podle sedmi dní, v každé kapitole jsou podkapitoly s tituly. Kromě toho je zde předmluva, prolog a úvodní kapitola o králickém archivu, v závěru pak epilog a doslov. Dělení románu na kapitoly souvisí s dobou děje po konci druhé světové války, kdy se Agnes s Janem hledají ve zmatku doby. Podkapitoly dovolují zpětný pohled na předchozí události od roku 1938, jež se netýkají jen hlavních a vedlejších postav, ale také významných historických událostí, které osvětlují nebo dokreslují příčiny stavu společnosti ve vylíčených sedmi dnech.
Každá z podkapitol je propletencem děje s podrobným popisem obrazu. Pohybuje-li se postava po louce, nevidí čtenář jen světlovlasou či tmavovlasou osobu muže či ženy kráčející z jedné strany obrazu na druhou. Sleduje její myšlenky, její pohled, její řeč těla, slyší i zvuky, vidí barvy i život přírody v blízkém okolí. V kritických situacích slyší nejen slova jednajících osob, ale i křik požáru, cítí napětí mezi lidmi. Je poznat, že text psal dokumentarista a scenárista, protože vidí a slyší každý detail. Přesto se nevytrácí napětí. Ale román je třeba číst velmi pozorně. Každá věta hraje svou roli, každá nese konkrétní a ověřenou informaci. Též informaci o osobnosti autora.
Před druhým vydáním doporučuji pouze pečlivější korekturu, proto tento román si další vydání zaslouží.
Film sedm dní hříchů vede diváka v první řadě spíše ke sledování děje. Důvody jednání a chování postav se při prvním zhlédnutí mohou zasunout za příběh Jana a Agnes, aniž si divák stihne všimnout významu čestné a znalé postavy Uvarova nebo obličeje Brachtla. Proto asi ani není nikde v recenzích na film zmíněn skvělý výkon herců. Podívejme se znovu do očí herce Attily Mokose i do boji vysoustruhovaného obličeje Fjodora Bondarčuka! Obecně se v recenzích na film hovoří o Ondřeji Vetchém a Vici Kerekes, nikdo si ale nevšiml přírody. Nikdo neviděl kontrasty obrazů bzučících pilných včel a lidského ničení, kontrastu oddaného psa a osobnostně znetvořeného člověka, kontrastu tichých a zadumaných hor a lidského běsnění. Příroda žije svými zákony, člověk své zákony porušuje, i když jde o obecné zákony lidského soužití, o sedm smrtelných hříchů: pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost.

Myšlenky jako: je lepší vidět napřed film nebo číst napřed knihu, se rovnají otázce, zda bylo napřed vejce nebo slepice. Filmové zpracování a psaný text staví na různých možnostech. Obě verze téhož díla ale mají za úkol vézt s divákem dialog. Text pomocí slov, film pomocí obrazu a zvuku. V textu musíme umět číst i mezi řádky, ve filmovém zpracování hledat významy za obrazy.
Kdo neví mnoho o zobrazované době, měl by nejprve číst knihu. Právě román Josefa Urbana je přesným obrazem místa i doby děje. Jak stojí jako motto: takový příběh nelze vymyslet.
Na obálce knihy je obrázek Jana Olšana/Ondřej Vetchý a Agnes/Vica Kerekes, který je znám z plakátů k filmu. Jan klopí zrak. V obličeji má stud a chybějící sebevědomí. Agnes má ve svých krásných očích otázku, např.: Jak jsi žil ty, kritiku? Anebo snad podle podkapitoly XXXVIII: Kdo jsi bez viny, ať hodí kamenem.

Článek napsal Nováková Poláková || Únor 2013

Článek ohodnocen 4 čtenáři :

diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

03.03. 2013 09:50

To, že Urban v úvodu knihy děkuje pamětníkovi Karlu Cvrkovi, 7x evidovanému agentu Stb. krycí jméno Zimerman, vypovídá o pravdivosti knihy. Děkuji, estébácké dějiny nemusím.