Clive Barker - První kniha krve

(1984)

Žánr : horror

První kniha krve je pozoruhodným dílem - bez diskusí. Otázkou zůstává, zda je toto váš šálek kávy. Inu, podíváme se na ni blíž!

Svět Clivea Barkera se na rozdíl od S. Kinga ani nepokouší působit normálně. U posledně jmenovaného je většina příběhů postavená na kontrastu mezi světem lidí a Zlem, které do něho bez zaklepání vpadne. Barker se o nic podobného nepokouší, jeho realita je od začátku „férově“ prohnilá, děsivá a odrazující nejednoho potenciálního čtenáře od návštěvy.

Hrdinové trpí. Trpí s velkým „T“, protože zároveň jsou oběťmi. Na jejich kůži píšou svoje příběhy uražené stíny zesnulých, čelí vraždicím maniakům, jsou svědky a nedobrovolnými účastníky bestiálních praktik na místech, kde by to nikdo nečekal, jsou manipulováni mrtvými, aniž by o tom vůbec měli tušení…

Ne, Barker nedělá laciné bu-bu-bu a jeho fantazie nejsou určeny k noční četbě, aby se člověk unavil a lépe usínal. Vyprávět strašidelné historky umí spousta autorů, i vašich známých u táborového ohně. Barker chce nejenom děsit, ale zároveň čtenáře donutit tyto příběhy žít a pociťovat na vlastní kůži atmosféru, kterou díky výbornému ovládnutí stylistiky (a povedenému českému překladu) umí dobře podat.

Nicméně místy se nechává příliš unášet a jeho fantazie zaplavuje obsah povídky. Ano, můžeme na tuto hru přistoupit a hledat v textu metafory či se snad nechat strhnout proudem obrazů a vychutnávat si jenom atmosféru, avšak tohle není nic pro lidi, kteří mají rádi jasnou dějovou linii. S každou Barkerovou povídkou si stále jasněji uvědomujete autorovo poselství: „Není lepší věci než strach. Obzvláště je-li cizí.“

Teď k obsahu:
Roli úvodu má povídka o rozzlobených duších, které se pomstí drzému mladíkovi, jenž byl falešným médiem. Vepíšou mu do těla svoje příběhy, zatímco mladý muž nesnesitelně trpí, neboť je během tohoto bolestivého procesu na živu a při vědomí. Těchto pět příběhů psaných jeho krví tvoří obsah knihy.

První je o masovém vrahovi, jenž si vybírá relativně mladé jedince, které velmi zvláštním způsobem posmrtně upravuje. Vrahův motiv je nejasný a kolem jeho řádění se rodí spousta dohadů, avšak ani ty nejsmělejší se nevyrovnají skutečnosti.

Další povídka mi připomněla C. S. Lewise a jeho Rady zkušeného ďábla. Mladý démon Azrael má úkol, který se ukazuje být nad jeho síly.

Blues prasečí krve se mi líbil nejvíc z celé knihy. Pravá hororová povídka s nehororovým začátkem, překvapivým odhalením a temným závěrem.

V následující povídce Clive Barker uplatňuje svoje vlastní zkušenosti. Malé divadlo se chce rozloučit s věrným publikem Shakespearovou hrou, načež bude nadobro uzavřeno. Neočekávaná návštěva záhadného sympatizanta mění budoucnost každého člena souboru a podepisuje se na kvalitě představení. Rozhodně jde o zajímavý nápad a jen škoda otevřeného konce.

Na závěr nám autor předkládá povídku Města v horách, která pojednává o homosexuální dvojici cestující po (dnes už bývalé) Jugoslávii. To, čeho budou svědky, ale není v žádném turistickém průvodci. Mně se povídka nelíbila, ale znáte to - proti gustu…

Nemohu první díl srovnávat s díly dalšími, neboť je neznám. První knihu krve ale rozhodně doporučuji. Podle mého názoru obsah není až tak děsivý, mnohem víc mě zaujalo to, jak autor dovede estetizovat zlo. A právě kvůli tomu by stálo za úvahu seznámit se Barkerovým výtvorem.

Rok: 1994
Vydalo nakladatelství: Laser
Překlad: Ivar Tichý
Rozměry: 215 x 150 mm
Počet stran: 214
Obálka a ilustrace: Juraj Maxon
ISBN: 80-85601-84-2

Článek napsal Alex Farnijev || Říjen 2009

Článek ohodnocen 13 čtenáři :

diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

tento článek ještě zatím nikdo nekomentoval ...