George Bernard Shaw - Pygmalion

(0)

Žánr : světová klasika

DĚJ KNIHY:
Hra začíná o půlnoci za velikého deště od pilířem kostela sv. Pavla v Londýně. Mladá květinářka Líza Doolittelová zde nabízí kytičku nějakému pánovi se zápisníkem. Dívka si myslí, že je to policista a tak na něho není zrovna příjemná. Z něho se ale vyklube profesor Higgins, člověk, zabývající se fonetikou. A právě ho zaujal Lízin přízvuk. S přítelem plukovníkem Pickeringem, jdou z divadla a po setkaní s mladou květinářkou se profesor Higgins chlubí, že by za půl roku dokázal i takové děvče naučit vyslovovat tak, že by v ní všichni spíš viděli nějakou baronku než pouliční květinářku. Líza to zaslechne a hned další den si za utržené peníze vezme taxi a jede do domu pana Henryho Higginse na Wimpole street.
Nabídne mu šilink za doučování výslovnosti, chce se totiž stát paní v květinářství a na to potřebuje být dámou. Higginsovi opravdu nepřijde šilink jako moc peněz, stejně tuto nabídku přijme jako takový experiment. Udělá z Lízy dámu, a potom ji uvede do společnosti. Naučí ji správně vyslovovat, zatímco Pickering přispěje finančně. Jejich hospodyně paní Pearcová přes námitky Líze spálí staré šaty a učení může začít.
Po několika měsících intenzivního tréninku výslovnosti Lízu čeká první zkouška. Jde spolu s ním navštívit Higginsovu maminku, na této návštěvě je ještě přítomná paní Eynsford Hillová její dcera Klára a syn Freddy. Když se paní Higginsová dozví, že někdo takový, jako Líza má přijít, nemá z toho přílišnou radost. Líza má sice nakázáno mluvit pouze o počasí a o zdravotním stavu, jenže v jejím podání to nevyzní jako ‚pouze‘ o počasí a zdravotním stavu. Mluví sice s dokonalou výslovností, jenže popisuje například, jak její babičku někdo ‚sejmul‘ jen aby ji ‚seknul‘ o klobouk. Oživí tím nudnou konverzaci a navíc tím docílí toho, že se do ní zamiluje Freddy. I paní Higginsová si ji nakonec oblíbí.
Hra pokračuje čtvrtým dějstvím, kdy se Pickering, Higgins a Líza vracejí z dlouhého večerního programu obsahující operu a zahradní slavnost. Muži si nadšeně povídají, dohadují se o svém úspěchu, navzájem se chválí, popisují si chvíle, kdy měli ‚srdce až v krku‘. A skoro pomlouvají místní smetánku, která nepoznala, že se jedná pouze o květinářku a že přece dokonalost vždycky zavání profesionalitou. Při tom si ani jeden nevšimne Lízy, nevidí, že je smutná. Poslouchá jejich vychloubání a roste v ní zlost. Její podráždění vyvrcholí, když si jde doma Higgins pro papuče. Dá jí spoustu úkolů, co by měla udělat, ale jinak si jí nevšímá. Slečna Doolittelová mu hodí papuče na hlavu a začíná jejich hádka. Vyčte mu, že se k ní stále choval pouze jako k věci, jako ke cvičenému zvířeti, které po představení už nemá žádnou cenu. Chtěla by po něm alespoň trochu uznání, chce aby si uvědomil, že i ona na tom má svůj podíl. Jenže on v tom vidí pouze svou usilovnou práci a je příliš hrdý na to, aby svůj názor měnil. Přemýšlí, co s ní bude dál a proklíná se, že vůbec tehdy přišla. Mrzí ji, že nevidí, že ho má ráda, že ho vlastně miluje, ale nechce u něj a Pickeringa zůstat, protože se jí nelíbí role panenky na hraní. Její situace se navíc odráží v případu jejího otce. Ten se stal díky své výřečnosti a profesoru Higginsovi boháčem, je mluvčí nějaké firmy. Ale přesto je nešťastný. Vzpomíná na svůj bezstarostný život na ulici, kdy vždy někoho ‚pumpnul o prachy‘, jak s oblibou říkávala Líza, a potom se opil. Narodil se jako chudý i tak žil a spolu s bohatstvím přišly problémy na které nebyl připravený. Ted chtějí všichni ‚pumpnout‘ jeho, ze všech koutů světa se hrnou příbuzní, kteří se o něj nikdy předtím nezajímaly a na to vážně není zvyklý. Rád by se vrátil, ale proč utíkat zpět do bahna?
(2)
S podobnými problémy se právě potýká i Líza. Teď, když se konečně stala dámou, se nemůže vrátit na ulici jako normální prodavačka květin. Už do toho světa nepatří. Higgins jí radí, aby se vdala a pořídila si vytoužené květinářství. Ale ani z toho Líza není nadšená, neví koho by si měla brát. Profesor ji tam tak zanechá a odchází spát.
Ráno ztropí strašné pozdvižení, protože se dívka večer sbalila a odešla. Rozrušen přichází ke své matce a celé jí to vypráví. Chystá se nechat hledat Lízu policií. Paní Higginsová ho nejdříve nechává, ale, když se dozví o policii, mu prozradí že dívka k ní den před tím přišla a svěřila se. Pak synovi vmete do tváře, jak se vůbec neumí chovat, že byli na Lízu s Pickeringem včera hrubí a tudíš se slečně Doolittelové vůbec nediví. Higgins se hrozně diví a oba zapírají, že by kdy byli na Lízu nějak oškliví, pouze si jí moc nevšímali.
Když nakonec oba slíbí, že se budou chovat slušně a jako před dámou, zavolá slečnu Doolittelovou dolů. Chvíli si povídají a dívka jim vysvětlí, že se z ní stala dáma jen díky Pickeringovi, který se k ní jako k dámě choval i tehdy, kdy byla pouhou prodavačkou květin. Na rozdíl od toho Higgins se k ní choval jako ke kusu nábytku, který mu nosí papuče a říká mu, kam si to, či ono odložil. Nikdy Lízu nebral jako lidskou bytost a povětšinou se k ní choval jako lidé z ulice. Protože si nedokáže připustit, že by k někomu něco cítil, nepřesvědčí ji, aby zůstala.
Na scénu přichází pan Doolittel, zrovna se konečně žení a tak shání někoho, kdo by mu šel za svědka.Všichni se začnou připravovat na svatbu a Higgins se snaží Lízu přesvědčit, aby s ním zůstala. Prý se bez něj nedokáže obejít, oproti tomu by ji nejradši přisoudil nějakému diplomatovi, aby bylo vidět, jak je dobrý učitel. Za ty měsíce se tak ponořil do svých snů a představ, že zapomněl vnímat realitu. Lízu tím velice ranil. A tak vlastně kniha končí, potom z doslovu pana Shaw vyplyne, že slečna Doolittelová nezůstane s Higginsem, tak, jak vypovídá My Fair Lady, ale s Freddym si založí květinářství s pomocí otcových peněz.

JAZYK A STYL PSANÍ:
Protože to je divadelní hra, je to celé psáno v dialozích. Příběh je postaven, na srovnávání pouličního jazyka londýňanů a královskou angličtinou nejvyšších kruhů. Často tam jsou používána hovorová, někdy až vulgární slova. Myslím, ze to slouží k většímu přiblížení diváka/čtenáře k postavám a k prostředí, ve kterém postavy žijí. Pan Shaw vlastně uvedl tento druh angličtiny na jeviště. Je to psáno velice vtipně. Pan Shaw je považován za mistra dialogů. Dokázal je dovést do dokonalé pointy a to nejen v Pygmalionu.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:
Snad už odmalička znám film My Fair Lady, který je natočen právě podle divadelní hry George Bernarda Shawa, Pygmalion. Na filmu se mi vždycky nejvíce líbilo, jak Higgins Lízu učí správně vyslovovat a také písničky, což v psané formě zas tak nevynikne…
Vždycky mi přišlo zajímavé, že byl takový rozdíl mezi hovorovou a spisovnou angličtinou. Když jsem viděla My Fair Lady v divadle, přišlo mi, že to nespisovné je neuvěřitelně přehnané a že tak nikdo nemluví.

Ale i tak se mi Pygmalion velice líbí, nadchl mě osud slečny Lízy a líbí se mi i humor pana Shawa.

Přemýšlela jsem o rozhodnutí slečny Doolittelové na konci knihy, jestli si vybrat život s Henrym Higginsem anebo s Freddym. Abych řekla pravdu, přijde mi, že neměla zrovna dobrý výběr. Sice jsem ani jednoho neznala, ale Freddy mi příliš sympatický nebyl a profesor byl takový morous, který by ji nedokázal za nic pochválit a vážit si jí. Tak nevím, koho bych si vybrala.
Ze všech nejvíce se mi líbil plukovník Pickering. Moc se mi líbí, je ten ji ocenit dokázal, mám moc ráda takové lidi. Ale o něm Líza ani neuvažovala. 
Kniha se mi prostě moc líbila a doporučovala bych ji komukoli, komu nevadí psaní v dialozích, kdo se chce pobavit, ale taky se trochu zamyslet.

Článek napsala Zamallla || Duben 2009

Článek ohodnocen 80 čtenáři :

diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

Iveta

19.05. 2012 06:50

pěkné, jenom k tomu konci. Ona sice na konci uvažuje, jestli zůstane u p. Higginse, ale ne ve smyslu jako jeho choď, nýbrž pod jeho opatrovnictvím v jeho domě. Stejný vztah měla i k panu Pickeringovi, ale ten nebyl nijak vázán tím, aby ji nadále hmotně zajišťoval...

Inara

06.11. 2011 23:16

pěkně napsané, je vidět, že knížku jsi přečetla a rozumíš jí, ale podle mě jsou určité části lehce jinak :)

19.05. 2011 17:02

pěkně napsané:)..