Caleb Carr - Psychiatr
(1994)
Žánr : historický román
New York, rok 1896. Budoucí šestadvacátý prezident USA Theodore Roosevelt je šéfem newyorské policie a chtěl by vyřešit sérii vzájemně se podobajících vražd. Oběťmi jsou malí chlapci, živící se homosexuální prostitucí. Způsob, jakým jsou jejich tělíčka zohavena, připomíná způsob rituálního zabíjení, používaného některými indiánskými kmeny. Jak najít vrahy či vraha, když se společnost tváří, jako by se nic nestalo ? Vždyť oběťmi jsou chlapci, kteří se převlékají za děvčata, aby ukojili touhy, které by nikdo ze zúčastněných nikdy veřejně nepřiznal; děti, které společnost odmítá brát na vědomí. Theodore Roosevelt tuší, že oficiální vyšetřování nemá šanci na úspěch a proto sestavuje tajný vyšetřovací tým, do jehož čela postaví doktora Laszla Kreizlera - psychiatra, jehož přístup k pacientům se diametrálně odlišuje od všeobecně přijímaných norem. Jeho spolupracovníky jsou novinář John Moore, který nám vlastně celý příběh vypráví; policejní sekretářka Sára, která touží stát se první newyorskou policistkou a dva mladí nadšení policejní seržanti. Jakou cenu budou muset zaplatit ze svého soukromí až se společnost dozví, že pátrají ? Podaří se jim vrahy či vraha vůbec dopadnout ? Kolik dětí musí zemřít než se těmto pěti podaří najít souvislosti mezi vraždami a tím pádem klíč k další možné vraždě ? Je vrahem šílenec nebo příčetný člověk, který se společnosti mstí za předchozí životní útrapy ? Odpovědi na tyto otázky v knize naleznete, ale jak ke konci knihy praví dr.Kreizler: "Ach, Moore - tolik věcí se nikdy nedozvíme..."
Caleb Carr se narodil v roce 1955 a vyrostl na Manhattanu. Historický román s prvky thrilleru Psychiatr byl vydán coby autorovo v pořadí čtvrté dílo pod názvem The Alienist v roce 1994. Do češtiny jej přeložila Petra Nádvorníková a vydalo jej nakladatelství BB art v roce 1999. Kniha má 504 stran, 47 kapitol, rozdělených do tří částí (Percepce, Asociace, Vůle). Práva na zfilmování knihy zakoupila společnost Paramount.
Román Psychiatr je krom dalšího precizním popisem New Yorku a americké společnosti v roce 1896. Vždycky mě fascinovali spisovatelé, kteří se dokázali natolik vžít do minulosti, v tomto případě do relativně velmi snadno prokazatelné minulosti, že o ní psali s lehkostí, kterou my používáme při popisu minulého víkendu. Pečlivost, jakou musejí mít neustále na paměti, aby nevytvořili paradox, který známe z filmových pláten, kdy si komparzista dovolí mít náramkové hodinky v historickém filmu, by byla pro mnohé z nás zřejmě dosti svazující a dříve či později by se projevila v jisté křečovitosti psaní. V této knize však není po nějakém spisovatelově stresu ani památky, a když člověk knihu dočte a vyjde na ulici, jistá část jeho osobnosti postrádá dusot koňských spřežení a je nepříjemně zasažena hlukem aut. Styl psaní velice připomíná styl sira Arthura Conana Doyla (příběhy o Sherlocku Holmesovi). Kdybych věřila na nesmrtelné múzy, které mají na starosti inspiraci, bez váhání bych řekla, že Carrovi i Doylovi napovídala ta samá. I když jistý rozdíl tady je. Zatímco Doyle věnoval stěžejní pozornost indiciím z okolí pachatele, Carr se zabývá výhradně vnitřními pohnutkami samotného pachatele. Na základě předpokládané pachatelovy osobnosti hledá potvrzení svých domněnek a snaží se najít konkrétního člověka. Pokud bychom přijali teorii, že každý autor ve svém díle popisuje určitou část své osobnosti, troufla bych si tvrdit, že tady jde o popis zcela vědomý. Jako by se autor chlubil tím, že má svou odvrácenou část pod kontrolou, že jeho fantazie zůstává pevně uvězněna v písmenkách a nepronikne do reality. Jenže kdo z nás má jistotu, že se jeho fantazie nikdy a nikde neuskutečnily ? Posledních padesát stránek se nedá číst jinak než na jeden zátah, což zcela naplňuje mou představu o špičkovém strhujícím závěru. Čtenář je plně vtažen do dějového víru a pohlcení je ještě umocňováno autorovými poznámkami v závorkách začínající slovy: pro své mladší čtenáře.... Je zajímavé, že na jiném místě knihy autor označuje oslovování cizích osob přivlastňovacími zájmeny za projev duševní úchylky - skrytého sadismu.
Úsměvné mi přišlo poděkování, netradičně umístěné na samém konci knihy, ve kterém Caleb Carr děkuje např. mnoha autorům, kteří přispěli k jeho příběhu bez svého vědomí a v němž krom dalšího říká, že k jevu mnohonásobných vražd dochází od doby, kdy lidé začali žít pospolitě.
Jediný negativní zážitek, který jsem si z četby odnesla (a který autor knihy nemohl ovlivnit), jsou pravopisné chyby, kdy se například na straně 380 člověk dozví, že se v sedmém pádu dá napsat z, což je pro hnidopichy mého ražení poněkud nestravitelné soustíčko.
Podtrženo sečteno, pokud rádi analyzujete lidskou povahu a nechtělo se vám kvůli tomu studovat na doktora, je tato kniha vyloženě pro vás. Příjemnou četbu přeji.
Článek napsal knihomol || Duben 2005
Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 18.04.2005, autor : knihomol
Článek ohodnocen 98 čtenáři : 
diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu
Napsat příspěvek ...
Výborná kniha. Moc doporučuji. Jeho druhé dílo Anděl temnoty, byla taky pěkná, nicméně Psychiatr se mi líbil víc...
dobrý den, nevíte kde bych tuto knihu sehnal?děkuji za info.
naprostý souhlas... Psychiatr mne dostal... ale Anděl temnoty asi ještě víc... obě tyto knížky jsou pro mne zatím opravdu TOP co jsem kdy četla...
Taky jsem ji četla a je Fakt Dost Dobrá !!!
tato kniha je naprosto strhující a musí se číst jedním dechem! autorova další kniha "Anděl temnoty" je pro mě jednou z nejlepších knih na světě.........
bez prdele : )
tadle kniha je nejlepší na světě a tendle článek je hustej"!!! mo c díkkkyykykky