Clive Barker - Galilea

(1998)

Žánr : fantasy

Bohatství, moc, zášť, pomsta a v neposlední řadě láska. Věci, které jsou nerozlučitelně spjaty s naším světem, světem lidí jež prahnou po něčem lepším nežli mohou mít. A co se stane, když toho dosáhnou? Dojdou klidu, kterého hledali? Možná, snad. Gearyovi jsou jedni z nich. Jedni z těch bohatých a mocných, kteří ovlivňují vše na co si vzpomenou. Jsou pohádkově prachatí a nemají ve zvyku o něco žádat, prostě si to vezmou. Na jejich rodině je však něco špatného, zkaženého. Sahá to hluboko do jejich minulosti a nastává doba, kdy se mají dozvědět plnou pravdu. Rodina Barbarossů již čeká a jejich střet je nevyhnutelný.

Po dočtení Galiley jsem byl pln rozporuplných dojmů. Na jedné straně údiv nad tím jak Barker dokáže propojit vše takovým způsobem, že se vám ani nechce věřit tomu co čtete a na straně druhé, jak dokáže být kniha krátká přesto, že má přes 700 stran. Barker je vyhlášen svým umem vyprávět a není lepšího důkazu nežli tato kniha. Opravdu skvěle se čte a nenechá vás vydechnout dokud ji nedočtete.

Čekal jsem něco na způsob Utkaného světa (o kterém vám napíši jindy) kde se spojují dvě témata a to fantasy s horrorem. Tedy Dark Fantasy, ale Galilea je něco jiného. Příběh postaven do upravené přítomnosti s nádechem Fantasy ve formě rodiny Barbarossů. Tato rodina je v celé knize největší záhada i přesto, že se o ni neustále mluví a „člověk“, který píše knihu Galilea je jejím členem. Barker se takto vtipně ujal vyprávění z pohledu Eddieho Maddoxe Barbarossi a přenesl tak sám sebe do děje knihy.

Je těžké vám popsat vše důležité a zároveň nevyzradit něco co by vám zkazilo následné čtení knihy. Jedno však říci mohu. Pokud nemáte rádi otevřené konce, tak tuto knihu ani neberte do rukou! Je až ošklivé jak si s vámi Barker po celou dobu hraje a na konci nechá vše svému osudu. Připomíná mi to trochu Temnou věž od Kinga, kde jsou otevřené konce pravidlem, ale zde se nejspíše pokračování nedočkáte. Proto vás zapřísahám čtěte jen na vlastní riziko.

Ti co se však odváží budou navýsost odměněni úchvatným uměním vyprávění a popisu, kterého není nikdo jiný nežli Barker schopný. Tam kde by jiní ztroskotali si on libuje a dovádí vše ad absurdum. Vy jen nevěřícně kroutíte hlavou a přejete si být na chvíli v tom domě Barbarossů, kerý postavil sám Thomas Jefferson pro svou „milenku“. Pocítit tu sílu ve zdech a zakusit jedno z mnoha tajemství, která skrývá. Poznat „lidi“ na něž nemá čas žádný vliv i přesto, že oni to berou spíše jako prokletí. A samozřejmě poznat Galileu, černocha, který všechny ty problémy způsobil.

A co na závěr? Sám nevím. Nemůžu říct, že se jedná o špatnou knihu to v žádném případě, ale i já sám moc neholduji otevřeným koncům takže mě závěr trochu vyvedl z míry. Stačí se však nad tím zamyslet a možná, že je to tak i lepší. Možná by člověk jako já neunesl závěr, který by mohl přijít. Od autora bylo moudré ponechat čtenáře v otázkách na které si odpoví sám. On nám vše důležité řekl tak už bychom mohli být schopni si to přebrat sami. Máte-li rádi Barkra a jeho umělecký styl vyprávění spojený se záhadami a fantaskním prostředím kde není nic nemožné, kde se láska skloubí s nenávistí, pak vám mohu Galileu jen doporučit.

Článek napsal Jumbik || Březen 2005

Článek ohodnocen 11 čtenáři :

diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

tento článek ještě zatím nikdo nekomentoval ...