George Orwell - Nadechnout se

(1939)

Žánr : společenský román

Orwella jistě již na Čtenáři nemusím představovat, měli jsem tu možnost u knihy Barmské dny. Tehdy se spisovatel zaobíral britským koloniálním systémem, jehož byl v Barmě svědkem. Spolu s dalšími romány (1984, Farma zvířat) dokázal vzbudit hluboký zájem několika generací čtenářů, a získat tak pro sebe pevné postavení v obci moderní anglické i světové literatury. Orwell ale nebyl jen svědkem mezinárodně politického dění, ale i člověk s velkým citem pro všední realitu všedních lidí, se silným sociálním cítěním a smyslem pro kousavý humor. Ať už je to s Orwellem jak chce, téměř vždy psal o Anglii. Po přečtení čtyř, pěti jeho knih získá čtenář pozoruhodný přehled anglických sociálních dějin dvacátého století.

Orwellův poslední předválečný román „Nadechnout se“ je v rámci jeho tvorby poměrně málo známí. Důvody tohoto kritického a čtenářského opomenutí nejsou zcela jasné. Román totiž vzácně spojuje několik ústředních témat Orwellovy tvorby do jednoho mimořádně silného celku. Poskytuje zajímavý a nelítostný pohled na moderní svět očima hlavního hrdiny, který zde ztělesňuje průměrného člověka. Celý román přitom navozuje nostalgickou atmosféru, která v ostatních Orwellových dílech nemá obdobu. Hlavní postava George Bowling, jenž je zároveň vypravěčem románu, je typickým průměrným, téměř neviditelným a nevýznamným občanem londýnského předměstí doby předválečné. Hned na počátku knihy nám autor, nebo spíše sám George dává najevo, že si nesmíme moc vyskakovat. Je nám kolem čtyřicítky, umělé zuby, tlustá postava a rodina na krku. Bowling je fyzicky neatraktivní až ošklivý, bez okolků líčí i nejtrapnější pocity a příhody každodenního života. Zatím co příběh plynule ubíhá ku předu, my se dozvídáme mnoho z Bowlingova života. Určitou část knihy nám vypráví o svém dětství, jenž svými slovy popisuje jako něco nádherného, neměnného, vyplněné rybařením, četbou knih a klukovin. Toto období považuje za dobu, kdy doopravdy žil naplno, zároveň ale cítí, že se tento pocit už nikdy nevrátí.

Román „Nadechnout se“ vyšel poprvé v roce 1939. Příběh se z velké části také odehrává v tomtéž roce. Není tedy divu, že celý text charakterizuje těžká atmosféra připomínající klid před bouří. Sám Bowling prožil první světovou válku jakožto poddůstojník a docela humorně nás se svými zážitky seznamuje. O to víc pochmurněji očekává dny následující, kdy je válka s Hitlerem přede dveřmi. Rytmus každodenního života se mění – je narušován přelétávajícími letouny, nácvikem evakuace a prodejem plynových masek. Nevyhnutelnost války visí ve vzduchu a obecně vládne přesvědčení, že nic nebude jako dříve. Určitá nostalgie v knize má dvě roviny. Ta první, ve které hlavní hrdina vzpomíná na své dětství a jenž pak musí nakonec přiznat, že minulost, ač příjemnou, již nejde vrátit zpět. Ve druhé rovině se Bowling obává nadcházejících roků a dochází ke smutnému poznání, že i ta jeho docela průměrná a klidná přítomnost je již v nenávratnu a blíží se časy jiné, horší.

V kostce je celá tato kniha o tom, jak se George po notné rekapitulaci svého života rozhoduje, že všeho nechá a udělá si neplánovanou a tajnou dovolenou do rodného kraje. Tu vykonává s nadějí, že se opět vrátí tam, kde to tak dobře zná a kde prožíval mnoho dobrých let, např. při jeho největším koníčku – rybolovu. Celý tento jeho návrat „do minulosti“ se pak následně komicky odvíjí až do jeho procitnutí a navrátivší do kruté reality. Jak jsem sám poznal, kniha je až překvapivě přívětivá a zábavná, i když více jak šedesát let stará, pořád z ní dýchá přítomnost. Myslím si, že takový návrat, jaký uskutečnil George Bowling, by rádo uskutečnilo nemálo z nás, i když se bojíme toho, že by to nedopadlo tak jak si přejeme.

Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Duben 2004

Článek ohodnocen 74 čtenáři :

diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

tento článek ještě zatím nikdo nekomentoval ...