Nelson DeMille - Při řekách Babylónských

(1978)

Žánr : thriller

Nebudu chodit kolem horké kaše, jak to někdy s oblibou dělám a napíši to hned na rovinu. Kniha Při Řekách Babylónských spojuje podlost, napětí, akci, strach, krutost, nenávist, zradu, smrt, lásku, smutek, radost, odvahu, sebeobětování a to vše v takové zdrcující kombinaci, až vám při čtení bude tuhnout krev v žilách a tlukot srdce se bude zrychlovat. Vydáte se spolu s několika desítkami lidí, kteří se v nejdůležitějším dni celého národa stávají obětmi teroristického únosu, aby jste pak následně byli svědky jejich beznadějného boje o holý život na vrších Babylónu u řeky Eufrat.

Rovina Šáron, Izrael, Tel Aviv. Izraelci a Arabové se chystají zasednout k jednacímu stolu v OSN, aby jednali o uzavření míru. Pro tuto významnou událost si nechal Izrael vyrobit ve Francii dva supersoniky Concorde, kteří mají přepravit z Tel Avivu do New Yorku izraelskou delegaci. Výzvědné služby mnoha států všechny zúčastněné ujistily o tom, že nejsou žádné náznaky nepřátelské akce, která by chtěla mírovou konferenci ohrozit. Letiště Lod i celý Izrael nad ránem zachvátily poryvy větru Šaraf, který přináší do kraje jaro. Horký vzduch rozehřívá letištní ranveje a skupina asi sta lidí se připravuje na svou životní úlohu – mír je na spadnutí a snad se konečně podaří ukončit odvěké nepřátelství mezi Židy a Araby.

Spisovatel DeMille opět předvedl, že ví o čem píše. Jeho znalosti techniky, náboženství, geografie a politické situace jsou nad míru obsáhlé. I samotné místo Babylon zvolil DeMille na základě historických znalostí a mentality obyvatel současného Iráku. Velitel teroristů, Ahmed Riš se chce mstít za osud svého lidu a proto ničí vše dobré, co by mohlo na blízkém východě vykvést. Starověcí obyvatelé Mezopotámie žijící mezi Tigridem a Eufratem měli svou nádhernou a vyspělou civilizaci. Ale jednoho dne pro ně začal nezadržitelný úpadek a z hor přišli barbarští a krvežízniví Peršané. Ale za nějaký čas starobylá kultura obyvatel údolí vstřebala a přetavila i dobyvatele. Bohužel přibližně jednou za sto let úrodnou dolinu zachvátil další nájezd primitivních a dravých horalů. Přicházeli z míst, kde dnes leží Írán a Turecko. Starobylá města, vesnice a statky zachvátila smršť ničení, drancování, násilí a vražd. Ale po čase vraždění ustalo a život pokračoval pod žezlem nových vládců. Potom z pouští na jihu přišli Arabové a smetli staré bohy. Nejhorším zlem byli Mongolové. Vtrhli sem a poničili města i starobylé zavlažovací systémy tak strašně, že se z toho Mezopotámie už nikdy nevzpamatovala. Kraj, který dříve vzkvétal a poskytoval obživu dvaceti nebo třiceti miliónům lidí se stal pouští. Půda, která se nepřetržitě obdělávala během 4 000 let, se obrátila v prach. Legendární zahrady Edenu se změnili na zamořený močál. A nyní v současnosti se toto místo stává bojištěm a je svědkem smutného osudu unesených delegátů, kteří v mysli obráceni k Bohu se snaží přežít další přicházející den.

Mohu prohlásit, že jsem ještě nikdy nečetl knihu tohoto žánru, která by na mne při jejím čtení tak ohromě zapůsobila. Sic příběh smyšlený, ale vsazený do reálné doby s její aktuální společenskou a politickou atmosférou, je výborně poskládán z několika dějových linií, které všechny spolu dohromady tvoří celek knihy. Jak je u tohoto literárního žánru typické, i tato kniha od začátku až po samotný konec udržuje pekelné tempo příběhu, jenž graduje po každé přečtené stránce. Je to jedna z mála knih, která výhradně popisuje životní osudy obyvatel Arabského poloostrova, od stevardky v letadle, přes piloty, členy tajných služeb, předsedy vlády, až po posledního mrtvého, kterého zasypává babylonský prach a písek, jenž uvedla do pohybu písečná bouře Šerkí. Autor nezapomíná na vojenskou taktiku, popis zbraní a morálku jednotlivých bojovníků. Setkáme se s nemálo pocity obklíčených Izraelců, s nerozhodností velitelů a s plno roztržkami uvnitř tábora. Spisovatel dokázal popsat zoufalství lidí, jenž jsou odsouzeni k záhubě. Nebál se psát o drastickém a bolestivém mučení a týrání, o krutých pravdách války, o smrti. Kniha je důmyslně okořeněna symbolikou Hospodinova národa, jenž se vydal do země zaslíbené, ale nakonec skončil rozehnán po celém světě a musel těžce snášet utrpení díky svému pradávnému dědictví.

Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Leden 2004

Článek ohodnocen 326 čtenáři :

diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

Indo

21.02. 2004 19:49

Souhlasím, návrší Babilonu bylo dobře popsané, také se mi líbilo popisování jednotlivých postav a mentality Iráčanů a Izraelců

John

10.02. 2004 13:50

Kdo si tuto knihu nepřečte, neuvěří že je doopravdy dobrá. Obzvláště velkolepé bylo, jak se bránili na tom návrší, byl to boj.

Indo

20.01. 2004 20:04

Tak po přečtení této skvělé recenze jsem si pro tu knihu zašel, mohu říci, že po přečtení několika desítek stránek jsem nadšen!!!