Stephen King - Temná věž - Čaroděj a sklo

(1997)

Žánr : fantasy

Před námi se nachází další a zatím poslední kniha ze ságy Temná věž. - Čaroděj a sklo. Tato kniha je dobrá. Víc než to, je báječná! V předešlé knize - Pustiny - King zanechal naše přátelé v docela nepříjemné situaci, která je vystavovala v nebezpečí rychlé smrti. A jak to s nimi dopadne, se dozvíme na začátku knihy Čaroděj a sklo.

Já sám jsem očekával od této knihy další vyprávění o neskutečném putování Rolanda a jeho přátel. Byli již tak daleko, že jsem byl zvědav, co si pro nás King opět připraví. Začátek knihy, příjezd hrdinů na vlakové nádraží, vystoupení z mezinárodního rychlíku, pár chvil strávených v nádražní hale a hurá do města. Dalo by se tak popsat běžný víkendový výlet s přáteli do Vídně. Tady je to ale trošičku jiné. Pamatujete si? Blaine rozjížděl svůj motor v Ludu a umožnil poté svým novým přátelům při rychlosti přesahující rychlost zvuku zhlédnout neskutečnou krajinu, která se nachází směrem blíže k Temné věži. To byli všichni ještě v Středosvětě. Cílová stanice Topeka se nachází někde v čase a prostoru - Kansas, USA, po roce 1986. Toto také Roland záhy zjišťuje, pro něho to ale žádné překvapení není : „Svět se hnul a je to čím dál horší.“ Pro čtenáře tato situace připravuje hromadu možností, kterými se mohou v příběhu dále ubírat. Bohužel si pro nás King přichystal něco jiného. Prvních 128 stránek je věnováno Rolandovi a jeho přátelům, snažíce opět najít cestu paprsku, kterou ztratili při příjezdu do Topeky. Na dalších 470 stránkách se čtenář ocitá v Rolandově dětství. Jinak řečeno se ocitneme ve vyprávění, které popisuje několik měsíců života Rolanda, když mu bylo asi 15 let.

Tuto změnu ve vyprávění provedl King zcela nečekaně. Byl jsem odtrhnut od Středosvěta, jak ho známe a ocitl jsem se v nějakém baráku oplzlé babizny. Tato změna nebyla příjemná. Od první knihy Pistolník až po Pustiny jsem byl nažhaven určeným příběhem v očekávání pokračování. Najednou spisovatel utnul nitku svého vyprávění. Jakoby do knihy nechal vložit a zašít jinou knihu. Chvíli mi trvalo, než jsem se opět v četbě zorientoval, přišel na to, kde to jsem a o co se jedná. Po dovyprávění „úchvatných a nečekaných“ 470 stránek, svou nitku příběhu opět svázal dohromady a dokončil co na začátku začal. Dalo by se tedy říci, že Roland, Eddie, Sussanah, Jake a Ochu v této knize prožili asi 3 dny a ušli jen pár kilometrů. Ke konci knihy nastává další objasnění několika nezodpovězených otázek. A hlavně, tato kniha nám konečně vysvětluje proč se Roland vydal k Temné věži, co následovalo po jeho pasování na Pistolníka ve čtrnácti letech. Čaroděj a sklo vypovídá řadu otázek a tajuplností, které Roland nakousl v prvním díle - Pistolník. Pojďme se podívat na zoubek onomu příběhu, který nám autor nečekaně připravil.

Vyprávění o dívce Susan a o zajímavých událostech, které se stali v městečku Hambry na okraji společenství, jehož centrem je Gilead… Představte si městečko, kde rybolov, zemědělství a chov koní zaměstnávají obyvatele po celý rok. Zbraněmi mužů jsou pěsti, nože a bubínkové pistole. Nejoblíbenějšími dopravními prostředky jsou koně. Bábi kořenářky a čarodějnice mají ve společnosti své postavení. Nebýt pár maličkostí, můžeme mít pocit, že spisovatel bude psát příběh o venkovských obyvatel staré Anglie či severozápadní Ameriky. Ale není tomu tak. Pár maličkostí napovídá, že jsme se ocitli opět někde jinde, než co napovídá popsané prostředí. Několik funkčních ropných vrtů na pokraji města. Nikdo z obyvatel neví, na co slouží, kdo je postavil a jak se ovládají. Mlhavé zprávy z okolního světa, ve kterých je slyšet o zlu, válkách, ohromných armádách využívajících stroje, světelné paprsky, vozy na pásech. Tady prožívá mladičký Roland svou první opravdovou a důležitou bitvu. Obstojí v ní a poté započne jeho putování k Temné věži.

Při čtení tohoto mini příběhu jsem se rozhodl, že budu Stephena Kinga již nadále oslovovat : „Veliký tvůrce.“ Radši nebudu přehánět, beru to zpět. Ale bylo to fakt nářez. Do poslední stránky jsem četl se zatajeným dechem. Ale příběh skončil, pro někoho smutně, pro jiného radostně a King nás vrátil zpět k Rolandovi a jeho spoluputovníkům.

Jeden můj přítel poznamenal, že u některých knížek nemá rád, když kniha skončí. Je zabraný tak hluboko do děje, baví se a je napjatý očekáváním, jak to všechno dopadne. Zároveň si tento pocit přeje uchovat co nejdéle a konec oddálit. Bohužel takovéto knihy se čtou sami a konec se nezadržitelně blíží. Stephen King pro nás naopak připravil ne knihu, ale příběh bez konce. Sám spisovatel ještě dnes neví, jak příběh dopadne, kolik knih bude napsáno. Inu, nechme se překvapit, která další kniha z cyklu Temná věž se dostane na pult knihkupectví.

Následuje kousek z doslovu knihy Čaroděj a sklo :

Scéna, ve které Roland porazí svého starého učitele Corta a vydá se na flám do méně honosné části Gileadu, byla napsána na jaře roku 1970. Scéna, ve které se následujícího rána objeví Rollandův otec, byla napsána v létě roku 1996. I když mezi těmi dvěma příhodami ve světě, kde se příběh odehrává, uběhlo jen šestnáct hodin, v životě vypravěče uběhlo dvacet šest let. Nakonec však ta chvíle přišla a já zjistil, že i jí musím čelit náročné konfrontaci u postele děvky – nezaměstnaný školák s dlouhými černými vlasy a vousy na jedné straně, na druhé straně úspěšný spisovatel populárních románů („americký shlockmeister“, jak mě s láskou nazývají zástupy mých obdivujících kritiků). Zmiňuji se o tom jen proto, že to vystihuje podstatu mé vlastní přízračné zkušenosti s Temnou věží. Napsal jsem tolik románů a povídek, že bych mohl zaplnit představivostí celou jednu sluneční soustavu, ale Rolandův příběh je můj Jupiter – planeta, vedle které vypadají všechny ostatní jako trpaslíci (alespoň z mého pohledu), místo s divnou atmosférou, bláznivou krajinou, drtivou gravitací. Řekl jsem jako trpaslíci? Myslím, že je v tom ještě něco jiného. Začínám chápat, že Rolandův svět (nebo světy) vlastně obsahuje všechny ostatní, které jsem si vymyslel; ve Středosvětě je místo pro Randalla Flagga, Ralfa Roberte, putující chlapce z Dračích očí, dokonce i otce Callahana, zatraceného kněze z Prokletí Salemu, který vyjel z Nové Anglie autobusem Greyhound a nakonec se usadil na hranici jedné hrozné země ve Středosvětě, která se jmenuje Hromová tišina. Zdá se, že tam končí všichni, a proč ne? Středosvět tu byl první, dřív než všichni ostatní, dřímající pod modrým pohledem Rolandových odstřelovačských očí. ... Stephen King


Další knihy :

Temná věž - Pistolník
Temná věž - Tři vyvolení
Temná věž - Pustiny
Temná věž - Čaroděj a sklo
Temná věž - Vlci z Cally

Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Březen 2003


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 01.05.2003, autor : Marian Gallo (aka Silver)

Článek ohodnocen 150 čtenáři : 



Článek má 1484 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

03.07. 2004  23:48

Přečetl jsem zatím všechny knihy Temné věže jedním dechem, velice pěkná a zde psané články od Silvera mne jen utvrzují, že je to jedinečné a skvělé dílo. Strašně se moc těším na pátý díl, ale to čekání až bude na pultech českých obchodů ... :-(

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu