Stephen King - Dallas 63
(2011)
Žánr : thriller
Představ si že můžeš cestovat časem a pokusit se zachránit JFK. Měl bys? Chtěl bys?
Po velice dlouhé době, snad několika letech jsem dostal chuť na knihy a opět začal číst. No a vybral jsem si jednu, která předlouho ležela v mé knihovně. Těch nepřečtených nových kostlivců v mé knihovně je více, ale na Dallas 63 jsem se těšil již hodně dlouho dobu. Hodně lidí kritizovalo délku knihy, která má kolem 730 stran. Ano je to celkem dost, některé kapitoly jsou předlouhé, místy i nudné, ale … toto je King a jeho styl, prostě vypravěč. Je schopen popsat dvě stránky jen tím, jak se Jake Epping prochází po Derry v roce 1958 a popisuje své pocity z tohoto města. Ale k Derry se ještě později vrátím. Tedy mezi negativa knihy patří její délka a znám i jiné čtenáře, kteří prostě Kinga nečtou kvůli jeho rozsahu, byť je to jeho styl – který samozřejmě nepraktikuje úplně u všech knih. Například i kniha TO byla hodně ukecaná, ale musela být a proto je taky tak výborná, byť i celkem těžký oříšek pro čtenáře. Během čtení knihy Dallas 63 tu byla pro mne jedna zajímavost, a to že snad poprvé jsem četl knihu a zároveň sledoval seriál 11.22.63 – pěkně postupně jak příběh pokračoval. A musím říci, že to byla velice zajímavá kombinace.
O této knize již bylo hodně napsáno, snad každý ví o čem asi je, proto tu zde budu popisovat svůj pohled na věc. Zajímavostí je, že spisovatel chtěl tento příběh napsat již v roce 1972, ale z časový důvodů začal až v roce 2009. Z mého pohledu je to celkem dobře, že nechal příběh uzrát, neboť mohl do něho vložit prvky ze svých ostatních pozdějších knih. Zároveň napsat knihu, která je založena na zkutečných událostech, postavách, vyžaduje dlouhodobé studium a výzkum minulosti, mezi které patří i zkontaktování žijících svědků, prostudování desítky knih, zmapování tehdejší doby a mimo jiné i nalezení původních nemovitostí (např. kde bydlel Oswald). A toto vše proto aby nám čtenářům předhodil roky 1958 - 1963 přesně takové, jaké byly. A povedlo se. Více informací o přípravě knihy jsou uvedené v Doslovu knihy.
Tedy hlavní postava knihy Dallas 63 (anglicky 11/22/63) je Jake Epping, středoškolský učitel angličtiny ve městě Lisbon Falls v Maine, věk 38 let. Toto město doopravdy existuje a je popisováno v knize celkem reálně na rok 2011. A to že je ve státě Maine mne ani nepřekvapuje, Kingovo domácí území. Dokonce i střední škola, kde Jake učí angličtinu je ta samá, kde studoval Stephen King. Bych řekl filuta jeden ten Stephen. Jediné dvě fiktivní města tohoto románu jsou Derry a Jodie. A tečka nakonec – jméno Jake je také spisovatelovo oblíbené, použito pro Jake v Temné Věži. Jsme tedy v roce 2011 ve městě Lisbon Falls a shodou okolností se zde ve stejný okamžik vyskytuje časový „předěl“, jenž umožňuje jejímu uživatelovy cestovat zpět do roku 1958. Je to taková dočasná anomálie, místo které na druhé straně monitoruje Muž se žlutou kartou. Právě toto mi něco připomíná, jako by si Stephen vypůjčil něco z Temné Věže a použil to i zde. Tam také byli „mosty“ mezi světy, nenápadná mlhavá místa kde se dalo přejít. Inu a zde to šlo i do minulosti.
Představte si, že máte možnost do takovéhoto předělu vstoupit, pokaždé po vstupu být na stejném místě a ve stejném čase v minulosti, zajít do baru a dát si panáka whisky, zaplatit útratu za tehdejší ceny, projít zpět „Králičí norou“ do Vaší přítomnosti a pokračovat ve svém životě dál. A toto opakovat stále dokola, neboť během času stráveném v minulosti, ať je jakkoliv dlouhý, v přítomnosti uběhne jen 2 minuty. A po každém novém vstupu do nory se minulost (co jste v ní udělali, ovlivnili – resetuje). Nápady? Jeden bych měl. Díky znalosti minulosti - získat v ní dost velký balík peněz a užít si „dovolenou“ dle libosti, cestování, moře, vlaky, auta. Jediná nevýhoda je že pokud v minulosti strávíte 1 rok, doopravdy o ten rok jste starší i po návratu. Samozřejmě nejzávažnější část tohoto cestování časem je ovlivnění budoucnosti, tedy té budoucnosti, do které se Jake vrací. A zde se Stephen ocitá na tenkém ledě, jak do svého příběhu zakomponovat paradoxy s cestováním časem. Přeci jen tato část sci-fi žánru není mu blízká (ostatně sci-fi knížek má jako šafránu). Tak jsem si nebyl jistý jak to zpracuje, na co si dá pozor a co „podělá“. Z názorů ostatních čtenářů, tato část knihy nakonec nedopadne jako mega průšvih, ale mohlo to být lepší. Ale na druhou stranu, neustálé cestování tam a zpět, tam a zpět a to několikrát se v této knize nekoná, i Jake Epping si uvědomuje rizika a motýlího efektu a snaží se toho moc „neposrat“. Jak se vše nakonec povedlo spisovatelovy skloubit a ukočírovat, si musíte udělat názor sami, nechci kazit prožitek z čtení. Nechte se překvapit.
Tedy Jake Epping dostal možnost si vyzkoušet své město Lisbon Falls v roce 1958. Pro mne jako čtenáře to bylo úžasné čtení. Zde King opět perlil a těch detailů, chutí, vůní a pocitů které popsal z roku 1958, inu hned jsem tam chtěl být také. Mimo jiné i proto kniha má tolik stránek. Ostatně i Jake se během svého putování do minulosti tak zamiloval, že neměl moc důvodů se vracet. A to nemluvím jen o Sadie. Jake mohl v roce 1958 dělat cokoliv si zamane, ale osud mu přednesl prezidenta J.F. Kennedyho. A tak po přemlouvání svého přítele, „majitele“ králičí nory, se rozhodl že se pokusí změnit minulost aby zachránil budoucnost. A tady bych o dalších podrobnostech skončil (kromě pár perliček) – zde se příběh pořádně rozjíždí a i já jsem vůbec netušil jak to celé skončí, povede se? Nepovede? A ani jsem to předem zjišťovat nechtěl, ani z jiných recenzí knihy na internetu.
Ke konci tohoto rozsáhlého článku, možná i trochu nepodařeného, pár postřehů z knihy, které mne zaujaly.
Městečko Derry rok 1958. Jake si zde chtěl otestovat jednu ze tří věcí, jestli a jakým způsobem ovlivní svou přítomnost, pokud něco změní. Byl jsem celkem překvapený, že se Derry objevilo v této knize. A byl to celkem vzrušující zážitek. Už příjezd do města, prvotní nasátí zdejší velice pochmurné, smrduté atmosféry a celkově nepříjemný pocit úplně ze všeho, připadalo Jakeovy, jakoby ho město nenávidělo, nechtělo ho tu. Derry, 1958, Stoky, mizející děti? „Znám vás? Zeptala se ta dívka. Bevvie Bevvie, co na náplavce bydlí.“ Byl jsem celkem v šoku, nevěřil jsem ale ano, King to udělal a Richie a Beverly byli i zde. TO setkání mne hodně překvapilo a ta pasáž patřila mezi nejlepší z knihy. Každopádně Jake svoji misi splnil (i když ne tak jak si představoval) a mohl se připravovat na svůj nejtěžší úkol – Dallas.
Musím zde zmínit, že značná část knihy se nevěnuje minulosti, cestování časem a záchranou prezidenta. Spisovatel připravil pro Jakea i příjemnější chvíle, řekněme tomu oddechový čas během čekání na rok 1963. Původně ho chtěl strávit přímo v Dallasu, ale z toho města neměl vůbec dobrý pocit, necítil se zrovna komfortně, v lecčems mu město připomínalo Derry, podobný pocit z něčeho zkaženého. A tak si náhodně vybral malé městečko Jodie, kde se nechal Jake zaměstnat jako učitel. Název tohoto města je fiktivní, ale King do něho nechal vdechnout úplně stejného ducha, které v té době měli běžná podobná města. V Texasu jsou desítky měst, podobné jako to Kingovo Jodie. Dvě nebo tři křižovatky se semafory, každý obyvatel zná každého a život zde plyne pomaleji než jinde. Jodie a vše kolem něho, příběhy, akce, přátelství, napětí – patří mezi to nejlepší v knize. A navíc zde Jake prožívá nejlepší roky svého života – zamiloval se. A znovu jsem byl překvapen. King připravil pro Jakea bublinu, ve které se mohl schovávat před svým zkutečným posláním, náležitě si toho užíval a zároveň v Jodie našel smysl svého života a rád by v něm chtěl strávit i ten zbytek.
Tyto stránky my hodně připomněly Temnou věž - Čaroděj a sklo, Kingovu odbočku do Hambry a pistolníkovu lásku k Susan. Nu a v této knize Jake prožívá svou k Sadie. Ono je taky zajímavé ta podobnost jmen města Jodie a školní knihovnice Sadie, netuším jestli to je náhoda a nebo tímto King chtěl čtenáři něco naznačil, poukázat na něco. No a nebo to mohlo být tak, že spisovatel chtěl čtenáře jen zmást a přimět ho k zamyšlení nad touto podobností, i když neměla žádný skrytý účel. Každopádně odbočka do Jodie mne taky hodně potěšila a celkem dost ovlivnila i následující vyvrcholení knihy v Dallasu. Přeci jen ve dvou se to lépe táhne.
Pár slov k seriálu 11.22.63. Byl natočen pět let po vydání knihy a mohu potvrdit, že konečně po dlouhé době vzniklo filmové zpracování Kingovy knihy, které patří mezi to nejlepší. První dobrá zpráva je, že 11.22.63 má celkem 426 minut a to znamená, že konečně si může čtenář knihy vychutnat naplno filmové zpracování, aniž by hleděl na hodinky. Myslím si, že 7 hodin filmu je dost velký prostor pro 730 stránkovou knihu a tedy je předpoklad že tam toho bude z knihy co nejvíce. A to znamená dostatečný prostor pro dialogy, návštěvu Derry, Jodie, Dallasu a dalším věcem – inu tedy, konečně po dlouhé době je Kingova kniha zfilmovaná důstojně. Druhá dobrá zpráva se týká obsazení hlavních postav herci. Nejedná se o žádný průšvih, naopak jsem byl spokojen. James Franko to sice hraje jako poleno, ale jde si na něho zvyknout. A Sarah Gadon? Posuďte sami, v mích očí je to ta Sadie z knihy. Nesmím taky zapomenout na Lee Harvey Oswalda ( Daniel Webber ) - další plus. Vizuální a hudební stránka filmu velice věrně vyobrazuje atmosféru z knihy. Jsem tedy rád že tento sedmi hodinový „film“ nenese jen přízvisko „na motivy knihy“, ale je to podle knihy Dallas 63.
Nic není dokonalé a bohužel se to týká i seriálu 11.22.63. Je celkem samozřejmé že filmové zpracování jakékoliv knihy bude v lecčem trochu jiné, např. že se scénáristovy nehodí určité pasáže do vizuální podoby a trochu knihu ohne. Ale co udělali v tomto seriálu s postavou Billa Turcottema – hlava mi nebere. Ale budiž, možná scénář potřeboval k Jakeovy nějakého parťáka, přeci jen v knize byl samotářský vlk a ve filmu by to nevypadalo dobře, kdyby většinu času vedl monolog. Každopádně mne to zklamalo.
Knihu i seriál velmi doporučuji, dávám oběma 90%. A kdo se rozhodne podívat i na seriál, rozhodně doporučují s původním znění a titulky.
Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Květen 2018
Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 19.05.2018, autor : Marian Gallo (aka Silver)
