Stephen King - Puls

(2006)

Žánr : horror

Někdy kolem roku 2004 jsem si říkal, jaké pak příběhy bude King psát, až dokončí svou sedmidílnou Temnou věž. Během sedmi let, kdy napsal poslední čtyři knihy Temné věže, servíroval čtenářům to nejlepší ze svého řemesla a představivosti. Další a další řádky Temné věže čtenáři hltali tím dychtivěji, čí více se blížil konec. Příběh jedné z nejkrásnějších Fantasy – Western knih byl ukončen a nejeden z nás si položil otázku, jakou další knihu King napíše. Dokáže King vystoupit ze stínu Středosvěta a psát další knihy, stejně dobré a originální? V době, kdy píšu tento článek, napsal Stephen King dalších 13 knih. Například knihy 11/22/63 a Ostrov Duma Key dávají tušit, že spisovatel je stále ve výborné formě a má čtenářům ještě co nabídnout.

Teď se ale pojďme podívat na knihu Puls, v originále Cell, vydána v roce 2006 jako obvykle ve vydavatelství Pavel Dobrovský – BETA. Svými 325 stránkami se kniha řadí mezi ty útlejší od Kinga. A tentokráte spisovatel zabrousil do zombie žánru a připravil nám pořádně husté počáteční rozjezd ve městě Boston. Jestli jste někdo z Vás četl knihu Tma od Ondřeje Neffa, tak tato kniha má s Pulsem hodně společného. Současný a moderní svět najednou během jedné sekundy přeměněn do chaosu a krve. Samozřejmě je tu hned od počátku člověk, hlavní postava příběhu, který si tuto změnu uvědomí mezi prvními a díky náhodě a stylu svého života přežije první hodiny. Následně se snaží udělat vše proto, aby se přizpůsobil nové společnosti. Zatímco v knize Tma, lidé z počátku umírali díky absenci elektrické energie, v této knize byla smrt hned v prvních minutách zapříčiněna samotnými, rozumu zbavenými lidmi, ať už jako piloty letadel, řidiči autobusů, vlaků a nebo pracovníky elektráren. Samozřejmě že i jednotlivci, kteří se v okamžiku pulzu nacházeli na ulici, v metru nebo obchodě a měli to štěstí „zkusit něco nového“, si své krvavé řádění taky dosti užili. Škoda jen, že si to sami neuvědomovali.

Hned v úvodu knihy nás spisovatel celkem bez problémů seznamuje s Claytonem Riddellem, mladým mužem, který dostal nedávno svůj první kontrakt na autorský komiksový seriál. A protože nevlastní mobilní telefon, spěchá tuto šťastnou novinu oznámit své manželce a malému synovi osobně. Cestou zpět, na ulici před hotelem Four Seasons a na okraji parku Boston Common, se zastavuje u zmrzlinářského vozu. Myšlenkami na svůj první velký úspěch, na svou ženu a syna, se kterými poslední měsíce nesdílí společnou domácnost, si stoupne do řady na točenou zmrzlinu. A nyní to začíná. Žádný virus, zbraň hromadného ničení nebo mutace. Jednoduše mobilní telefony se staly nástrojem šíření informace, která udělala z mozku lidí prázdné skořápky, lačnící po tom nejzákladnějším, prvotním lidském pudu, a to zabíjení pro nasycení hladu. Ten kdo v tento okamžik mobilní telefon neměl a nebo ho nezvedal, měl celkem slušnou šanci přežít následující týden.

Jen tak pro zajímavost jsem si na začátku knihy otevřel google maps a street view, abych se podíval jak asi vypadá místo, kde se vše semele a od kterého započne putování Claytona na sever. Celkem mne překvapilo, že spisovatel celkem přesně dokázal popsat místo a i atmosféru říjnového odpoledne. Tak jak to King popisoval, vše jsem viděl - hotel, park, relaxující lidé, auta, turisté, zeleň … Dokonce kousek od hotelu stálo zmrzlinářské auto firmy Frosty i s hloučkem lidí čekající na zmrzlinu. Ale marně jsem hledal Claytona s deskami svých komiksových kreseb v podpaží. To už by byla trošku velká náhoda. Ale každopádně pokud vynechám vizuální inspiraci na google street view, tak jak už bývá zvykem, Stephen King velice zručně vyobrazil lidi i prostředí svého příběhu tak, aby čtenář bez problémů osudy hlavní postavy převzal za své.

To co se stane po infikaci záhadného Pulsu, který je vysílán do mobilních telefonů, předjímá veškeré budoucí dění v knize. Totální chaos v lidské civilizaci, vše přestává fungovat a rozlehlou aglomeraci začínají pohlcovat plameny vznikajících všudepřítomných požárů. Přeživší lidé, jenž nepodlehly prvotní vlně Pulsu, mají z počátku na starosti jen to jediné - nepotkat ty druhé, nenechat si uřezat nebo uhryzat části svých těl a najít potravu, která ještě nepodlehla hnilobě následkem chybějící elektrické energie. Tu začíná Claytonovo putování z města Boston, s jeho, našimi novými přáteli, směrem do Maldenu a dále do New Hampshire, aby se pokusili zjistit co se vlastně stalo a co přetvořenci vlastně chtějí a mají v úmyslu.

Nechtěl jsem to původně napsat, ale i tento příběh je infikovaným neustálým do kola omletým „americkým“ klišé – já jsem tady a moje rodina o stovky kilometrů jinde, něco se stalo a já, za všech okolností, nehledíc nalevo a napravo, musím za nimi dojít a zachránit je. Z počátku mne to celkem štvalo, ale naštěstí Stephen King z tohoto road tripu za synem a manželkou vytvořil celkem slušnou zápletku, která i nakonec plynule a nenásilně ukončila tuto knihu. Tedy se naštěstí neopakuje příběh jako například filmu Den poté a podobné americké napínáky.

Na druhou stranu jsem opět rád, že spisovatel dokázal mimoděk podsunout čtenáři k jeho očím střípky a narážky na Temnou věž, ovšem v tomto případě bez jakékoliv souvislosti a provázanosti. No snad až na jednu, dvě věci, ale to je již na fantazii samotného čtenáře.

Každopádně já osobně dělím knihu na čtyři části. První, ta nejlepší, popisuje samotné zhroucení lidské společnosti, zápas o přežití a zjišťování co se vlastně stalo. Sice mám teď na mysli lidstvo jako takové, ale je pravda, že spisovatel se zmiňuje jen o USA a států Massachusetts, New Hampshire, Vermont a Maine a jen náznaky, spíše s otázkou o zbytku USA nebo celého světa. Druhá část je věnována adaptaci novým životním podmínkám, útěku a uspokojováním základním lidským potřebám – potrava, spánek a ochrana svého dočasného kutlochu. Následně se Clayton a jeho společníci snaží zjistit co se vlastně stalo, proč a jakým směrem se začínají vyvíjet infikovaní „hlupáci“ a postupně začínají přicházet na tu celkovou obludnost nepodařeného experimentu, který se již dávno vymknul kontrole. A jediné řešení z pohledu starousedlíků je jako vždy jen to jejich správné – zůstat na živu a ukončit novou vznikající evoluci přímo v počátcích. Na poslední části knihy se mi líbilo hlavně to, že do poslední chvíle před závěrečným, velice akčním a krvavým počinem – čtenář a ani postavy příběhu si vůbec nebyli jisti úspěchem, a spíše byli uvedeni do neustálého beznadějného rozpoložení, jenž je směřovalo do celkem hustého „maso mlýnku“ na neposlušné a nepoddajné děti.

Kniha jako celek celkem dobře funguje. Nejsou tu žádné hluchá místa, skákání do minulosti nebo budoucnosti. Dokonce pro někoho to může být zklamání, pro jiné ale nepřekvapující - spisovatel vůbec nevysvětlí proč se to všechno stalo a jaký to mělo mít důsledek. Proč a jak? Taky jsem se mnohokrát sám sebe zeptal. Ostatně normální a všední člověk jako Clayton to ani nemohl vědět, pokud by se náhodou nesetkal s někým z vědců, techniků nebo politiků. Přeci jen rádio, televize, internet, noviny nefungovali … Čtenář je neustále směřován spolu s hlavním hrdinou k současnosti, den za dnem. Clayton má svůj vlastní cíl a ten de fakto i dodrží. Na druhou stranu se zdá, že příběh je vytržen z kontextu a soustředěn jen na jednu postavu, bez nadhledu nad celou problematiku z pohledu nějaké autority, starosty Bostonu, nebo prezidenta USA. Je to lokální příběh bez návaznosti na důsledky katastrofy překračující představivost jednoho člověka. Možná i proto tato kniha v očích čtenářů nemá takový úspěch, který by si zasluhovala... Přeci jen na necelých 330 stránkách nejde popsat úplně vše, co by si čtenář přál. Tato kniha se mohla stát trošku něčím více ...


Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Březen 2013


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 04.03.2013, autor : Marian Gallo (aka Silver)

Článek ohodnocen 4 čtenáři : 



Článek má 835 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

tento článek ještě zatím nikdo nekomentoval ...

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu