Catherine Fisher - Inkarceron

(2007)

Žánr : fantasy

Může být vězení rájem na zemi a rozlehlé tak, že ho neprozkoumáte ani za celý svůj život? Tuto otázku si položili vládci světa a pověřili své moudré vědce Sapienty, aby se o to pokusili, o stvoření nového světa – Inkarceron.

Jejich společnost, jenž byla na vysoké technické a vědecké úrovni, měla skončit. Lidé na Zemi se těšili doby hojnosti a bohatství, využívali veškeré vymoženosti své doby – stroje a zařízení o kterých se nám jen sní. Zároveň ale jejich společnost pomalu upadala, čím dál tím více lidí upadalo k anarchii a vládcové krajin si začínali palčivě uvědomovat nutnost udělat zásadní kroky k očištění společnosti od vrahů, kriminálníků a dalších „nevyhovujících“ společenství.

Rozhodnutí bylo učiněno, nové zákony byly sepsány. Pojďme vytvořit novou společnost, zvolme si jedno období z minulosti, tím se nechme inspirovat a vybudujme nový svět, nové domovy a nové země. Zároveň zbavme svět úzkosti a přesuňme veškeré nepoddajné lidi do nového izolovaného ráje. A tak byl stvořen Inkarceron, místo na zemi odkud není návratu. Do Inkarceronu byly přesunuty milióny „nepřizpůsobivých“ lidí a bylo pro ně v tomto vězení připraveno veškeré pohodlí, postaveny celá města, osady a vesnice. Nechyběla ani příroda a umělá obloha se střídajícím se počasím, avšak bez slunce, měsíce a hvězd. O toto vše se starala umělá inteligence, jenž měla bdít nad dodržováním přátelské atmosféry a poskytovat obyvatelům Inkarceronu vše co je nutné k přežití celých staletí. Do vězení dobrovolně vstoupili také někteří Sapienti, aby v novém světě udržovali a rozvíjeli přírodní vědy a lékařství. Brána byla navždy uzavřena, nikdo se nemůže od té doby dostat dovnitř, ani ven. Svobodní lidé, kteří zůstali mimo vězení, přetvořili svůj svět dle obrazu doby Marie Terezie (18. století), vznikaly hrady a zámky, nová města a zároveň byly zapovězeny veškeré novodobé vědomosti, zbraně, nástroje a elektronika - vznikla doba Protokolu. Cokoliv co nepatří do této kultury, bylo zakázáno vlastnit. Zároveň téměř veškeré nerostné bohatství a energie byla použita k vytvoření nového světa a ... Inkarceronu. Vše bylo dokonáno ke spokojenosti všech, lidé byli odděleni a experiment mohl začít.

Futuristická novela Inkarceron (v originále Incarceron) vznikla v roce 2007 rukou britské spisovatelky Catherine Fisher. Již od mlada byla fascinována mýty a historií. Pracovala v oblasti vzdělávání a archeologie a zároveň byla lektorem tvůrčího psaní na univerzitě. Napsala téměř dvacet knih a novel a jedna z nich je právě Inkarceron, která vyhrála cenu Mythopoeic Society of America's Children's Fiction a zároveň byla zvolena The Times jako nejlepší kniha pro mládež roku 2008. Námět této knihy je velice zajímavý, dá se říci i originální a jistě při čtení evokuje v čtenáři spousty různých představ a přání, kam by se mohl příběh rozvíjet. Možná taky ale bude zklamán, že kniha má pouhých 363 stránek. Naštěstí spisovatelka napsala v roce 2008 druhý díl, pokračování Inkarceronu s logickým názvem Sapphique. Následně se i připravuje vznik filmu na základě této knihy.

Co se vlastně mezitím děje ve smyšleném světe, ve kterém existuje ukryto obrovské vězení? Uteklo spousty let od uzavření vězení, desítky, možná stovky? Každopádně je nám na počátku knihy představen hlavní hrdina, mladičký chlapec Finn, který byl stvořen samotným vězením – vyvržen v temné cele bez vzpomínek a rodičů. Finn díky svým vizím a snům, v nichž vidí hvězdy a útržky z venčí, je přesvědčen že pochází z vnějšího světa. I když je drtivá většina obyvatel vězení přesvědčena, že neexistuje cesta ven a jsou uvězněni na věky, přeci jen se to někomu v minulosti podařilo – sapientovy jménem Sapphique. Pro všechny to je ale jen pověst sepsaná v knihách, ale ne pro Finna a jeho přátelé. Existují dveře a tedy i únik? Finn se to rozhodne zjistit. Vězení Incarceron se za tu dlouhou dobu změnilo k obrazu svých obyvatel. Místo ráje a mírumilovné společnosti vzniklo dá se říci peklo, kde přežije jen nejsilnější s odvahou kohokoliv zabít. Taktéž Incarceron (umělá inteligence jenž se stará o řád ve vězení) nezůstal tak jak byl stvořen, stal se z něho vládce temnoty, jenž udržuje své chráněnce ve strachu a neštítí se zabíjet, mučit a pohrávat si jak s lidmi, tak i se samotnými zdmi vězení – svévolně mění prostředí, přetvařuje krajinu, bortí domy a města. Je bez kontroly a to samé se dá říci i o dávném experimentu, nepodařil se. Tvůrci Incarcerona, lidé tam venku vůbec netuší o hrůzách a utrpení uvnitř vězení a stále si myslí o ušlechtilosti svého plánu. Dozví se někdy o selhání a teroru? Podaří se najít vchod a osvobodit své předky před šíleností Incarceronu?

Tato kniha je sice určena pro mladé čtenáře, ale překvapivě není plna romantického dobrodružství, popichování a intrik na střední škole a zamilovanosti mladých lidí. Kniha je pravý opak, plná beznaděje, smrti a temného zatuchlého světa. Z počátku jsem byl zmaten ze všech těch informací a nemoci si představit ten uzavřený svět, vězení. Ale naštěstí autorka knihy velice barvitě popisuje vzhled a charaktery vězňů a lidí tam venku, a taktéž i interiéry zatuchajícího světa. Takže po pár desítek stránek si může čtenář užívat samotného příběhu a odkrývajících se záhad a záludností vězení. Jelikož je kniha oproštěna od romance a vším co s tím souvisí, může si čtenář naplno užívat ponurého a děsivého Incarceronu a neustálé beznaděje hrdinů z něho. Sice možná romantická srdce nenadchne, ale dobrodruhy kniha okouzlí. Možná si kladete otázku, co je vlastně za zdmi vězení, je kniha i o druhé straně? Záměrně jsem se o tom moc nezmiňoval. Tedy ano, příběh je rozdělen na dva se vzájemně doplňující příběhy. A na druhé straně má Finn svého nedávno objeveného hrdinu, který se snaží odkrýt tajemství své rodiny, Incarceronu a otevřít bránu do vezení. Ale ne všechno se zdá takové jaké je a jak čtenář knihy, tak i jeho hrdinové budou nejedou překvapeni.

Na konec jen takové malé nakouknutí do knihy. Kdo jsou vlastně ti „mudrcové“ Sapienti?

Sapienti jsou učení lidé ve světě knihy Incarceron. Vězení Incarceron byl vytvořen Sapienty. Několik jeho tvůrců vstoupilo do Incarceronu s úmyslem uchování znalostí obyvatel a zajištění úspěchu experimentu. Mimo Incarceron jsou Sapienti velmi respektováni pro své znalosti a často je jim povoleno porušení zásad Protokolu. Mají svůj vlastní jazyk, kterým jen Sapienti dokáží mluvit. Tento jazyk také používá vězení. Nosí speciální šaty, aby se odlišili od ostatních. Uvnitř Incarceronu zbývá už jen velmi málo Sapientů a snaží se udržet své pomalu upadající vědomosti.


Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Duben 2011


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 20.04.2011, autor : Marian Gallo (aka Silver)

Článek ohodnocen 10 čtenáři : 



Článek má 982 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

tento článek ještě zatím nikdo nekomentoval ...

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu