David Neklan - Život Antiproroka na přelomu tisíciletí

(2008)

Žánr : fantasy

Když se mi do ruky dostala poprvé kniha Život Antiproroka na přelomu tisíciletí od debutujícího autora Davida Neklana (z Karlína a Střekova, jak se sám nazývá zřejmě narážkou na různé módní pseudonymy předminulého a minulého století...), nevěděl jsem, jestli si autor dělá ze všech legraci nebo dnes už může knihu vydat každý, i když ani zdaleka nemá literární vlohy. Při podrobnějším čtení této celkem hutné knihy, autor píše většinou nerozvinutými větami a skoro se nezabývá popisy postav, jsem pochopil, že styl knihy je schválně tak strohý, aby případný květnatý jazyk nepřebil informace, jež se z textu linou. V této celkem hodně osobní zpovědi lze těžko rozlišit, kdy autor popisuje realitu a kdy kamufluje. Vzhledem k tomu, že se skrývá pod pseudonymem, nelze realitu ověřit. Sám však zřejmě předpokládá, že se jeho identita časem provalí, neboť dává v textu jisté nápovědy, jež jeho pravou identitu pomáhají odhalovat. Některé texty totiž vyznívají jako historky bez pointy, přestože obsahují místní nebo časové informace z autorova života. Celkové vyznění knihy se snaží být pozitivní a humoristické, i když občas tuhne úsměv na rtech, zvlášť když autor líčí své tápání při hledání smyslu života a období jeho nenalézání. Některé příhody se podobají dokonce textům typu „Zhyňte obě ruce Abú Lahaba“ - jedné z nenávistných súr v Koránu. A tím se dostávám k asi hlavní myšlence knihy, která je náboženská či spíše náboženství parodující. Autor považuje náboženství za zřejmě největší vtip v dějinách lidstva, neboť i v úvodu poznamenává nepříliš původní myšlenkou, že Bůh musí mít velký smysl pro humor, pokud stvořil tento svět. Struktura knihy paroduje svaté knihy některých náboženství. Jednotlivé kapitoly jsou nazvány prvním slovem, kterým začínají a je to sloveso, stejně jako v původním hebrejském či aramejském textu Starého zákona. Boží vyvolenost či výjimečnost hlavního hrdiny je dokazována často krkolomnými „důkazy“, jež mu jsou zpětně šity „na tělo“, tak jako je to u zakladatelů některých náboženství (Ježíš, Mohamed, Buddha a jiní). Celkový text vyznívá neuspořádaně, podobně jako texty většiny svatých knih, čímž se často vyjadřuje jejich vznik „vnuknutím“ od Boha a proto se předpokládá, že nemusejí odpovídat lidské představě o uspořádanosti. Autor si také libuje v uvádění názvů lokalit, kde se příhody staly, aby mohli případní „následovníci“ daná místa učinit poutními, jako je to v případě biblických míst. Přímo tím protestuje proti zvyklostem ve velké většině dnešních knih, filmů či seriálů, kde se to jen hemží neurčitými názvy jako Kostelec, Hradiště či Kamenice... Podtrženo a sečteno – kniha ukazuje, že mnohé, co se dnes považuje za svaté, mohlo vzniknout původně jako vtip (např. kniha Mormon) a že náboženství může vzniknout i ze zdrojů a z důvodů, od nichž by se to dalo čekat nejméně. Není to kniha, která by se četla lehce, ale zase naopak není tak složitá, jak by se na první pohled mohlo zdát. I když třeba sděluje věci, které člověk pochopí až po několikátém přečtení nebo je nepostřehne vůbec. Kdo ví? Snad jen autor sám...


Článek napsal Cyril Stárek || 2010


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 29.09.2010, autor : Cyril Stárek



Článek má 182 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

tento článek ještě zatím nikdo nekomentoval ...

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu