William Shakespeare - Zkrocení zlé ženy

(0)

Žánr : světová klasika

Zkrocení zlé ženy je snad první komedií Williama Shakespeara. Ihned se jí ale dostalo velikého ohlasu a úspěchu. Dílo bylo pro lidi nezvyklé hlavně díky tomu, že doposud byla láska ženy a muže zobrazována galantním rytířem, ochráncem křehké ženy a ona mu byla poslušnou ženou. Shakespeare však ukázal nový styl myšlení - renesance, v níž získávaly ženy více prostoru a také jim byla v literatuře přisouzena role myslících bytostí a ne jenom role poslušných žen. Byl to jakýsi počátek emancipace a feminizace.


HLAVNÍ POSTAVY:
Bianca dcera kupce Baptisty, která je typická kurtoazní, romanticky zamilovaná a zasněná dívka. Uchází se o ni 3 nápadníci, kterým imponuje, že je křehkou dívkou, která potřebuje jejich ochranu.
Kateřina je naprostým opakem své sestry Blanky. Je neústupná, drzá, pro hodně lidí nesnesitelná, bez něžnosti, proti konvencím a je na ní možné vidět, že Shakespeare dával ve svých dílech značný prostor ženám, protože jejich citovost a popudlivost mu naprosto doplňovala citově chladné postavy žen. Kateřina touží po skutečné lásce a ne jenom po milostném vzdychání.
Petruccio se umí chovat jako skutečný hulvát a nedbat zvyků tehdy ještě doznívajícího středověku, ačkoliv je poznat, že ženy jsou pro něj nejsou pouhým prožitkem a potěšením. Své chování nijak skrývá, naopak je dáváno okatě najevo svými hádkami s Kateřinou. Ale je velice chytrý, v určitém smyslu hodný a má obrovský smysl pro humor.
Lucenzio je syn bohatého pisanského šlechtice Vincenzia. Otec ho poslal do světa studovat. Při příjezdu do Padovy se zamiluje do Babtistovy dcery Biancy. Je jemný a romantický a cílevědomý.

OBSAH:
O ruku krásné Biancy, která je vzorem všech dívčích ctností, soupeří několik nápadníků: Padované Gremio a Hortensio, a když do města přijíždí syn velikého pisana, pan Lucenzio, stává se i on jejím ctitelem. Sice ji nikdy neviděl, ale už to, co se o ní povídá mu stačí. Poručí tedy svému sluhovi Traniovi, aby se převlékl na něj a šel se dvořit mladší dceři pana Babtisty. Sám se bude vydávat za učitele filosofie, gramatiky a poesie a vynasnaží si získat lásku krásné dívky.
Přibližne ve stejnou dobu do města přijíždí signore Petruccio, za svým přítelem Hortensiem. Svěří se mu, že jeho otec zemřel a že se konečně chce oženit. Potřeboval by ale nějakou krásnou a bohatou dívku. Hortensio mu s nadějí oznámí, že by pro něj nějakou tu dívku našel. Jmenuje se Kateřina, je prý krásná, až oči přecházejí, bohatá, jen má jednu vadu. Je hubatá, nesmlouvavá a hrubá. Je to prvorozená dcera zde váženého kubce, pana Babtisty Minoly. Pan Babtista, se zařekl, že dříve, než provdá svou mladší dceru Biancu, které se Hortensio dvoří, si musí právě tato Kateřina najít manžela.
Petruccio tím je nadšen a hned další den odchází s Hortensiem, převlečeným za učitele (tentokrát hudby) do domu pana Minoly.
Panové Tranio a Gremio, jsou novému nápadníkovi vděční, že si konečně jeden z nich bude moci vzít svou milovanou Biancu. Pan Babtista nejdříve Petruccia přemlouvá, že pro něj Kateřina není, jenže, když se signore pro něco rozhodne… Vyjednají, kdy bude svatba, jaké dostane věno, všechno to sepíší a pak se jde Kateřina podívat na svého nápadníka. Následuje snad nejlepší část knihy, hádka pana Pertuccia se slečnou Kateřinou. Scéna začíná slovy:

Petruccio: Dobrý den, Katko, to je tvé jméno, jak se mi doneslo.
Kateřina: To jméno, pane, je nedonošené, jsem Ka-te-ři-na! Vyřiďte to svým donašečům, ano?
Petruccio: Jakápak Ka-te-ři-na, Katka jsi, Kačenka, milá, někdy rozkacená, Katka, co umí řádit, jako kat. Pro mě jsi prostě Katka nebo Káča. Ta nejkrásnější Káča, ze všech Káč. Tak poslouchej ty moje kočičko, všude tě tolik chválí, pro tvou mírnost, tvou ctnost a krásu, pro něž není slov, tak napadlo mě, pojmout tě za ženu.
Kateřina: Případný nápad hodný nápadníka, když vás to pane mohlo napadnout, můžete zase hezky vypadnout!
Petruccio: Šoupeš tu se mnou, jako s nábytkem.
Kateřina: Já? Šoupat s vámi? Odsuňte se sám, vy trojnožko!
Petruccio: Já a trojnožka? Sedni si na mne.
Kateřina: Na to jsem moc těžká.
Petruccio: Nebo já na tebe?
Kateřina: Nejsem lehká, pane.
Petruccio: Neboj se, zlato, já tě neobtěžkám.
Kateřina: Obtěžujete! Už mi dejte pokoj!
Petruccio: I s postýlkou, ty má holubičko, vrků!
Kateřina: Prosím vás, pane, alespoň nevrkejte!
Petruccio: Přímo sršíš vtipem, jako sršeň.
Kateřina: Dejte si, pane pozor na žihadlo.
Petruccio: Nejlepší bude, když ho vytrhneme!
Kateřina: Nevíte, kde ho mám!
Petruccio: Kde ty ho máš? Kde vosa má svůj orgán bodavý?
Kateřina: Tak pozor, pane, já vás popíchám!
Petruccio: A čím čarárá, čím, čím, čím?
Kateřina: Vy jste mi ale pěkný ptáček! Jazykem!
Petruccio: Vosím jazykem na pěkného ptáčka? Fuj, jsem přeci šlechtic, urozený pán!

(…)



Nakonec se Kateřina ale musí přizpůsobit.

Je den svatby, svatebčané netrpělivě čekají, kněz už je nervózní a nevěsta má na krajíčku - všichni vyhlíží ženicha. Po několika hodinách přiběhne na panem Minolou sluha se staronovou zprávou, že se blíží signore Petruccio. Když se ho otec nevěsty zeptá, jak to myslí, sluha spustí, že pán má nový klobouk, ale starý kabát, boty sešlapané tak, že se v nich nedá chodit, jednu na přesku a druhou na tkaničku, kobylu vychrtlou a nakaženou snad všemi nemocemi, kterými to jde, nové sedlo a podocasník sametový, od dámského sedla. Všichni se zděsí, co to jen do něj vjelo, ale to už tu ženich je. Omlouvá se, že se někde zdržel a rychle odvádí Kateřinu do kostela. Tam se chová nesmírně hrubě. Například, když se ho kněz zeptá, jestli si bere nevěstu, odpoví: „No jasně, krucinál!” A zakleje tak, že svatý muž upustí svou bibli, když se tedy shýbne, aby ji zvedl, Petruccio ho uhodí do zad a kněz se válí pod nevěstou. „Necudo jeden, to máš místo trestu!” řve na něj ženich.
Když je konečně po obřadu, má se jít ke stolu, Petruccio se se všemi rozloučí a chystá se k odchodu. Kateřina mu odvětí, že ona tam zůstane, ať si jede třeba sám. Na to se novomanžel tak rozzlobí, že Kateřina raději odchází. Na cestu do Petrucciova domu však neměla Kateřina ještě dlouho zapomenout. Když sjíždí ze srázu, spadne z koně do bahna a manžel nevybíravými slovy za všechno viní sluhu, který je v tom naprosto nevinně. Toho zmlátí, místo toho, aby pomohl své ženě z bláta. Ona se rozbrečí a vysvětluje, že sluha za to opravdu nemůže a on láteří ještě víc, až jim utečou koně…
Po dalších takových příhodách se konečně dostanou do Petrucciova domu, Kateřina se pouští, celá hladová, do připravené večeře. Na to ženich začne znovu křičet, že jídlo je připálené a večeři jí sebere. Ten večer se tedy postí a odchází spát. Jenže manžel celou noc prokřičí, čistě „z péče, jakou o ni má.” Toto trvá ještě několik dní. Kateřina začíná chápat, že nemá smysl, se s ním hádat a je o dost jednodušší, dělat, co on chce.
Mezitím v domě Babtisty Minoly se nápadníci dál dvoří krásné Biance. Babtista rozhodne, že jeho dceru dostane ten, kdo se o ni lépe postará, kdo může více nabídnout. Nad starcem Gremiem vyhrává Tranio převlečen za Lucenzia, ale pouze pod podmínkou, že se za něj zaručí otec. Jenže, kde je panu Vincenziovi konec a dal by vůbec všechno synovi, jen proto, aby si mohl vzít dívku svých snů? Tak Tranio vymyslí lest. Domnělý Lucenzio, vytvoří si domnělého otce Vincenzia. Seženou na ulici nějakého starce a řeknou mu, co má dělat.
V domě pana Babtisty stále probíhá výuka. Hortenzio se v roli hudebníka pokouší získat si přízeň krásné Biancy, ale moc se mu to nevede. Té se totiž líbí její druhý učitel, převlečený Lucenzio. Celou lest jí prozradí a ona souhlasí, že se spolu tajně oddají. Biančin otec povolí Trániovi oženit se s jeho mladší dcerou a hned jim vystrojí svatbu. Na tu je samozřejmě pozvána i Kateřina se svým mužem. Ta je dychtivá dostat se z tohoto venkovského sídla a zase vidět rodinu.
Petruccio pro ni objedná celou řadu krejčích a kloboučníků, jen aby si vybrala. Ale když jim nádherné šaty hotové dovezou, Petruccio je roztrhá pod záminkou toho, že to krejčí udělal všechno špatně a že přece jeho drahá může jít i v těchto starých obnošených šatech, které má na sobě. Nakonec ale nešťastná dívka dostane nějaké nádherné šaty a odjíždějí zpět do Padovy. Po cestě potkají starého pána a Petruccio nařídí své ženě, aby tu krásnou „mladou dívku”, políbila na líčka a popřála jí krásnou cestu. Kateřina neodmlouvá a políbí zmateného kmeta na tvář. Pak ji ale Petruccio napomene, že to přece není, žádná mladá dívka, nýbrž starý, seschlý pán. I to Kateřina uzná a dědečkovi se omluví. Když se pán vzpamatuje z překvapení, řekne jim, že se jmenuje Vincenzio. Manželé mu oznámí, že se jeho syn se dnes žení a ať tedy jede s nimi.
Když se pan otec dostane k Lucenziovu domu všichni dělají, že ho v životě neviděli. Tranio je oblečen do neuvěřitelně drahých šatů a tvrdí mu, že je Lucenzio, to vše je na starého pána trochu moc. Signore Vincenzio ztropí scénu, že Tranio zavraždil svého pána, ale to už přichází Lucenzio se svou novou ženou Biancou a všechno vysvětlují. Nakonec jim jak pan Babtista, tak pan Vincenzio odpouštějí. A všichni odchází na svatbu.
Tam se spolu baví Petruccio, Lucenzio a Hortensio, který se mezitím oženil s hezkou vdovou a vsadí se o poslušnost svých manželek. Každý pošle sluhu pro svou paní, ať okamžitě přijde. Která bez odmlouvání dorazí, ten manžel získá od každého sto dukátů. Ani vdovička ani Bianca nepřijde a ještě pošlou svému manželovi vzkaz, ve smyslu, že jestli něco potřebují, tak mají také nohy. Když pak Pertuccio pošle sluhu Grumia pro Kateřinu, během minuty je u něj. Nikdo nevěří svým očím a když jí muž nakáže, aby přivedla Biancu a vdovu, bez řečí jeho příkaz vykoná. Celá hra končí tím, že Kateřina káže těm dvěma zpupným ženám, že manžel je jejich ochránce, jejich pán a všechna jeho přání se mají bez otálení plnit. Protože, on se stará o jejich pohodlí, zatímco sám je někde ve válce a riskuje svůj život. Povídá o tom, že ona byla taky tak hubatá, každé slovo splácela slovem a čin činem. Ale o co k ní víc sedí slova poslušnosti, jak ví vyhovuje se takhle chovat a vlastně je teď nadmíru spokojená.

JAZYK A STYL PSANÍ:
Autor v tomto díle využívá svého typického typu verše, kterým je 5-ti stopý jambický verš. Používá též repliky - výstupy, situační komika, jazykové hříčky, komika, metafory, ironie a hlavně ve velkém množství užívá stylistických figur, jako jsou opakování slov, citově zabarvené výrazy...

VLASTNÍ HODNOCENÍ:
U každého vlastního hodnocení ke knihám, na které jsem měla referát, jsem to popisovala, jako něco úžasného a ani tady neudělám výjimku. Zkrocení zlé ženy je snad první rozhlasová hra, kterou jsem v životě slyšela a ihned jsem si ji oblíbila. Přišly mi skvělé a úžasně vtipné vypointované rozhovory a hrátky se slovy. Jako malá jsem nechápala různé dvojsmyslné a někde trochu frivolní věty, které mi teď už docházejí. Mám humor pana Shakespeara vážně ráda, nejen v tomto díle. Oblíbila jsem si např. Bouři, Oko za oko, Jak se vám líbí, Hamleta a mnoho dalších.


Článek napsala Zamallla || Duben 2009


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 26.04.2009, autor : Zamallla

Článek ohodnocen 114 čtenáři : 



Článek má 10308 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

06.11. 2014  00:04

Nevadí Ti, že to byla spíš poslední komedie, že ne...

08.10. 2013  18:23

videla sem to v divadle a tohle je uplne super a presne objasneni originalu :-)

14.10. 2012  15:01

kdy a kde se děj odehrává

17.05. 2012  23:31

pecka!

09.04. 2012  11:42

Hezky napsaný úryvek,pomohl k objasnění věcí.Chválim a děkuji mnohokrát.

29.03. 2012  17:31

supéér mam skvelej referat :D

29.03. 2012  16:21

blbost trapnýý neni to original :(

29.03. 2012  16:21

blbost trapnýý neni to original :(

27.03. 2012  08:15

docelá fajn komedie

10.03. 2012  21:25

Úžasná komedie od Shakespeara ;)

20.12. 2010  20:45

lol a co Citát

vole!!!!

25.05. 2010  20:42

prvni komedie od shakespeara

12.04. 2010  15:51

Kravina :D

29.11. 2009  16:15

nejlepsi komedie os Shakespeara...

23.11. 2009  00:01

Moje jedna z nejoblíbenějších komedií od Shakespeara :)

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu