Josef Urban - Nejhlubší údolí světa

(2000)

Žánr : životopis

Josef Urban/ Robert Kazík: Nejhlubší údolí světa (Opava: GRAFIS, 2000. 2. vydání. 188 stran.)

Pohled na obálku napovídá, že by se mohlo jednat o dobrodružnou knihu. Raft padá z vodopádu, bezmocní lidé letí vzduchem. Druhá skupina projela, ale v obličejích je vidět napětí, jeden z nich, zdá se, křičí. A tu si čtenáři hned vzpomenou třeba na nejstarší dobrodružství zobrazená v babylonském eposu o Gilgamešovi, popř. na Homérovu Odysseu, z pozdějších děl ve spojení s motivem neovladatelného přírodního živlu - vody - například na slavný román Mobby Dick od Hermana Melvilla nebo na známé romány Jamese Fenimora Coopera. Motivy cest do neznámých zemí, na neznámá místa, setkání s neznámými lidmi, postavu smělého, schopného, činorodého a statečného hrdiny, napětí i ponaučení nalezneme v četných soudobých dobrodružných románech a povídkách.
Název knihy napovídá, že by mohlo jít o cestopis. Pak bychom očekávali pozorování přírody, zeměpisné údaje, realistické obrazy a poučné pasáže, spojené ovšem s dobrodružstvím a exotikou, to vše v oděvu napínavého a čtivého zprostředkování znalostí, vědomostí a zkušeností.
Když knihu otevřeme, zjistíme, že máme v rukou povídky o sjíždění těch nejdivočejších řek v údolích, která dosud nikdo po vodě neprojel: Buri Gandaki, Grand Canyon, Yukon, Stikine. Povídky v sobě spojují vše, co očekáváme při prvním pohledu na obálku knihy. Je zde dobrodružství i popis cestování, kromě toho i spousta faktů. Vypravěči i hrdiny jsou prvotřídní vodáci, známí sportovci. Místem děje především Nepál, Arizona, Gibraltar a Aljaška. Takže snad něco na způsob dobývání Everestu nebo Severního pólu. Známe jména Hillary, Messner, Fosset a další, které žene neodolatelná chuť překonat všechny i snad sám sebe. Do té skupiny patří také autoři této knihy. Uskutečnili projekt průzkumu největších světových řek. Na základě vlastní zkušenosti a vlastních zážitků vznikla tato kniha povídek.
První povídka Buri Gandaki o cestě po dvou nepálských řekách má dokonce v podtitulu parafrázi na Z Čech až na konec světa od Aloise Jiráska. Vodáci se dostali skutečně do míst, která mohou připomínat konec světa, dokonce průběh děje je v některých částech podobný. Tato povídka má zajímavou strukturu: montáž z textů deníků účastníků výpravy.
Pátá povídka Na trailu 98 připomíná styl filmového střihu. Skládá se z jedenácti částí, jež postihují současnost a minulost oblasti zasažené v polovině 19. století zlatou horečkou, současnost a chlapecké představy o Klondiku, zápisky J. Welzla, dějepisné údaje, zeměpisné údaje, citáty z knih o tomto území, údaje o zlatokopectví, osud J. Welzla a zprávy o jeho činnosti, nakonec i báseň od Roberta Service. Kromě toho i vlastní myšlenky a vzpomínky. A to vše zhuštěno do necelých třiceti stran, přitom informativní, dobrodružné, napínavé, zábavné, poetické i velmi osobní.
V ostatních šesti povídkách též nalezne čtenář pasáže, ve kterých autoři přibližují zeměpisná a geologická (str. 73, 123), historická a národopisná (str. 43, 74, 88, 130) i zoologická (str. 81) fakta. Dále se připomínají známé osobnosti, např. John Wessly Powell, James White, ale také spisovatele jako Jack London, Edward James Glave, Ernest Thompson Seton, Stan Kohen apod. ve smyslu postmoderní tendence dokumentace, jež vyžaduje pečlivé rešerše. Je zde i smrt kamarádů Drahuše a Radka a nebezpečí ztráty života některých členů výprav (str. 45, 185). Ani nerozluštěné tajemství nechybí, autoři vyprávějí i odposlouchané příběhy, například o smrti dvou německých lovců v drápech medvěda. V popředí stojí ovšem lidé, skuteční, zodpovědní a nadšení vodáci, kteří jsou silní i slabí, odvážní i ustrašení, veselí i vážní, smělí i opatrní, především ale kamarádští, vědomi si toho, že za každých okolností musejí stát při sobě. Drsní a úspěchy i neúspěchy otlučení sportovci zde odhalují i citlivé stránky své osobnosti. Přes svou touhu po dalekých cestách a nebezpečných zážitcích, přes snahu být v něčem první, mají svůj domov a své blízké, ke kterým by se měli vrátit. Jak stojí v Jiráskovi: „Viděl jsem kraje rozkošné, vpravdě rajské, města překrásná, hrady výstavné, poklady a všeliká umění lidská, ale věřte, že nejkrásněji je ve vlasti“, rozuměj - doma.
Autenticitu vyprávění podporují mapky, barevné fotografie členů výprav i černobílé kresby Robina Binara a Lydie Slezákové.
Toto druhé vydání obsahuje v závěru povídku o natáčení filmu Na vlastní nebezpečí s podtitulem Co se skutečně přihodilo tvůrcům filmu Filipa Renče. Záběr je součástí obálky, jak jsem již vzpomněla shora.


Článek napsala Poláková || Červen 2008


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 08.06.2008, autor : Poláková

Článek ohodnocen 6 čtenáři : 



Článek má 560 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

tento článek ještě zatím nikdo nekomentoval ...

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu