Philip K. Dick - Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?

(1968)

Žánr : sci-fi

Na tomto místě, na začátku recenze, vás většinou seznamuji s dějem knihy, ale u této to moc nejde. Je to jedna z těch, které by v podstatě ani žádný děj nepotřebovaly. Dick vytvořil tak zajímavý svět, že i jeho samotné popisování, kterého si v díle užijete celkem dost, by vystačilo na samotnou knihu. Vyvolává ve vás pocity, které jste dosud mimovolně zapuzovali a vše čeho by se měl každý bát pomalu vyplouvá na povrch. Mimoděk začnete přemýšlet o tom, jak dobře se vlastně máte. Jak si nevážíte toho, čeho by jste měli a vaše fantazie bojuje s vaším realističtějším Já. Přese všechno však kniha nějaký ten děj má a mě nezbývá nežli vám ho aspoň trochu přiblížit.

Rick Deckard, nájemný lovec androidů ze Sanfranciska má šťastnější den. Dostal kontrakt na 6 andíků. Každý andík odeslaný na odpočinek mu vynese 1000 dollarů odměny a možná, že by to už mohlo stačit na koupi nějakého toho „lepšího“, živého zvířátka. Ta elektronická ovečka na střeše domu mu už začíná lézt krkem…

Život, příroda, zvěř, nebe… už toho moc nezbylo z původního světa a to, co přežilo se jen stěží prokousává dál. Ti co přežili většinou emigrovali někam jinam, na Mars, nebo i dál, kde je údajně lépe. Na Zemi zůstalo jen pramálo z původních obyvatel. Jaderná válka zničila téměř vše a to, co nezničily výbuchy, dokončuje radioaktivní spad. Nebe je zatažené a byť sebemenší paprsek slunce nemá jakoukoli šanci proniknout k zmrzačenému povrchu. Předpověď počasí se již soustředí jen na určování polohy a míry padání prachu. Vše jím je ovlivňováno a lidé, kteří utrpěli nenavratitelné změny jsou označeni jako speciální neboli kriplové.

Věc, na kterou jsme v dnešní době zvyklí a téměř ji nevnímáme je v tomto světě pryč. Vše obklopující život už neexistuje, žádné rostliny, zvířata, prostě NIC. Atmosféra vyvolaná knihou je tak dokonalá, že tomu začnete i věřit. Přemýšlíte o tom jaké by to bylo a je vám nějak divně, smutno a špatně zároveň. Cítíte soucit s těmi „troskami“ lidí jež bojují o přežití. Dopomáhá jim v tom velká technologická pokročilost, ale i tak se to na nich hodně podepisuje. Přesto, že měli možnost opustit tuto zbídačenou planetu již dávno, tak jim v tom něco zabránilo. Možná jistý druh sentimentality. Přeci jenom tohle byla a je jejich rodná hrouda.

Vlastnit živé zvíře je jisté měřítko vaší úspěšnosti a lidé si toho také všímají. Pokud by někdo zjistil, že vlastníte něco umělého, tak by se na vás díval s despektem, a přesto kdekdo něco umělého stále používá. Rick Deckard není jiný. Jeho snem je nějaké lepší, ušlechtilé zvířátko jež by mohl milovat a Vy mu dokonale rozumíte. Ve chvílích, kdy čtete o jeho pocitech a problémech s ním dokonale soucítíte. Jeho umělá ovečka, ačkoli od reálné k nerozpoznání, mu činí vrásky na čele. Dříve měl živou, ale to se změnilo. Nyní si musí pomocí náladových varhan upravovat náladu na pracovní, aby byl vůbec schopen jít a nakrmit ji. Snad každý den chodí okolo výkladních skříní se zvířaty a sní o tom, že si jedno z nich pořídí. Byl by pak lepší člověk. Měl by totiž něco, co mu dá důvod žít.

Díky andíkům má možnost tohoto cíle dosáhnout. Díky odměně si bude moci aspoň na splátky pořídit něco živého. Androidi sic vytvořeni ze živé hmoty nejsou jako živí tvorové, či spíše lidé. Více nežli něčemu jinému se podobají predátorům. Chybí jim empatie neboli soucit. Stejně, jako třeba pavouk necítí soucit se svojí kořistí, protože by to byla jeho zhouba, tak i oni nejsou schopni projevovat empatii k čemukoli živému. Jsou z masa a kostí, ale lidé to nejsou. Přesto cítí, jako lidé, mají emoce a ze všeho nejvíce touží po svobodě. Utíkají na Zemi, protože nikam jinam to nemá smysl. Jedině na Zemi nejsou používáni jako domácí mazlíčci, nebo stroje pro pomoc v obchodě, bytě a podobně. Má to však háček. Pobyt na Zemi je pro ně nelegální a nejen kvůli tomu, že utekli. Oni kvůli tomu také zabili.

Může se zdát, že vám zde vyprávím celý děj knihy leč není tomu tak. Řekl jsem vám toho hodně a přitom tak málo. Popisuji svět, který si popis snad ani nezaslouží, avšak vědět o něm, by měl každý. Měl by se ho bát a doufat, že se nikdy nedožije něčeho podobného. Žít v neustálé depresi, kterou ani nevnímáte, protože je skryta hluboko v morku vašich kostí. Používat stroje ke změně vaší nálady. Každý den si prohlížet katalog zbylých živých zvířat spolu s těmi vymřelými. Prohlédněte stejně jako já a ponořte se do světa vizí, které Dick stvořil. Možná, že časově mu to nevyšlo, ale vy víte, že něco podobného by se stát mohlo a ten pocit vás již neopustí.

Dick se nesnaží popisovat věci, na kterých nezáleží, protože by vám kromě potěšení z děje nic jiného nepřinesly. Popisuje to co považuje za důležité. Vyzdvihuje lidské city a snaží se v nich najít něco víc. Možná smysl života, možná něco jiného. Rozdíl mezi živým a umělým je zde tak zřejmý, že ani nemá cenu přemýšlet o tom proč. Lidé vycítí, že ta věc je jiná i přes to, že je „dokonalá“. Korporace, které tyto věci vyrábějí se snaží, aby tomu tak nebylo, ale jednají však správně? Je správné napodobovat život a snažit se ho vylepšovat? Opravdu to lidé potřebují, tak jak oni tvrdí? Možná…Ti z vás, kteří viděli film asi vědí o čem mluvím. Spousta věcí v něm chybí, ale to hlavní vystihl. Máme právo hrát si na bohy?

Tato kniha je něčím unikátní, ale to se nemusí všem líbit. Nebudu vám ji vnucovat jelikož by to bylo zbytečné. Já sám jsem po ní šáhl jen ze zvědavosti. Viděl jsem film a chtěl jsem vědět jak to bylo doopravdy a také jsem se to dozvěděl. Přesto, že má kniha jen něco okolo 200 stránek, tak její myšlenka je až gigantická. Chybí ji větší popis akčních scén, ale to přejdete velmi snadno. Jisté věci jako teorie entropie (o které jste se možná učili) je zde popsána neustálým soubojem s bordelem. Celý vesmír spěje k zabordelování a jen těžko s tím můžeme něco dělat.

Chcete si více vážit svého života a přírody okolo vás? Chcete si přečíst něco co má hlubší smysl, který však musíte objevit? Prosím zde máte možnost.


Článek napsal Jumbik || Duben 2005


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 14.04.2005, autor : Jumbik

Článek ohodnocen 20 čtenáři : 



Článek má 1138 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

05.05. 2005  16:51

Naprosto s tebou souhlasím. Kniha, která dokáže v lidech probudit city a donutit ho přemýšlet, si zaslouží bližší průzkum čtenářů. Osobně ji řádím na nejvyšší příčky svého bodování. Hned vedle Utkaného světa od Barkra :)

A na film se určitě koukni. Závěrečná scéna v dešti je naprosta perfektní a monolog umírajícího andíka ještě lepší. Bohužel je ale trochu jiný než kniha, trochu akčnější.

05.05. 2005  08:33

Ahoj.Knihu jsem četl,ale film mi vždy nějak unikl.Doufám,že to časem napravím.Mám rád knihy co dokáží něco dát a myslím si,že knihy P.K.DICKa jsou právě tou pravou potravou pro hledající čtenáře.zatim

14.04. 2005  23:58

Jsem rád že jsem ti zařídíl dobrý konec dne :) Po knize určitě šáhni. Není tak akční jako film ale má něco do sebe. Od teď si svého kocoura vážím mnohem víc.

14.04. 2005  23:53

Tak dneska mám perfektní náladu, kukal jsem se na koncert Queen z Wembley, zvuk DTS 5.1 a jsem unešen, perfektní zážitek z mé oblíbené kapely nejde ani slovy popsat. Čtu tuto recenzi, požitek z večera se stupňuje... Film miluji, soundtrack miluji, recenze suprovní, měl bych v budoucnu po knize určitě šáhnout. Báječný večer.......

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu