Arkadij a Boris Strugacti - Piknik u cesty

(1974)

Žánr : sci-fi novella

kniha později vydaná pod jménem Stalker


Napadlo vás někdy, že i v zemi kulturně izolované, nesvobodné a zaostalé se mohou zrodit lidé a myšlenky, jež se takovému řádu věcí naprosto vymykají? Pochopitelně napadlo. Ale víra ve šťastné konce, pohádkové hrdiny a neumírající mýty nepočítala s reálnou šedí socialistického Ruska. Ačkoliv tato Prazemě, pramatka všech Slovanů kdysi zrodila Byliny, nespočetné mýty o bohatýrech,
carech a hrdinských činech, zdálo se, že reálný socialismus tuto minulost pohřbil, zpřetrhal všechna pouta a nadobro se uzavřel před osvícenými myšlenkami. Sovětské umění bylo ztraceno mezi kýči proletariátu. Pak se ale v celém světě něco přihodilo, a to něco pomohlo zrestaurovat sovětskou fantastickou literaturu, a katapultovat jí na vrchol, jako něco v zásadě odlišného a originálního. Nebyla to celosvětová komunistická revoluce, nýbrž
zásadní proměny celého světa po druhé světové válce. Velikost utrpení zapůsobila na celý svět; někde zapříčinila masivní uzavírání dohod o používání jaderné energie pouze k mírovým účelům, jinde zase promptní nástup komunistického režimu. Tak či onak, člověk se na chvíli odvrátil od dobývání Země, a už
pomilionté obrátil svůj zrak k nebesům, nebo ještě lepe ku kosmu.

A tentokrát úspěšně. Vznikla kybernetika, začal se rozvíjet počítačový průmysl. V americké science fiction se to začalo přímo hemžit takzvanými BEM ( Bug Eyed Monster = Stvůra s mušíma očima), jež děsily krásné dívky, ale později se přidávají sci-fi obce celého světa s novými nápady. Přistání mimozemšťanů už
proběhlo, milionkrát, a na papíře. Píše se rok 1956 a Nikita Chruscov odhaluje zločiny Stalinovy doby zároveň s upozorněním na nebezpečí takzvaného kultu osobnosti. Komunistické impérium se otřásá až do základu. Mnoho pohlaváru věří v nástup kybernetického věku a opakováni historie podle Etienna Cabeta: „Pára vyhodí aristokracii ze sedla.“ Už rok je vydaný román Ivana Jefremova Mlhovina v Andromedě. Optimistické vize setkání s humanoidními mimozemšťany a o soužití s nimi uchvacuji mnoho sci-fi nadšenců. Jsou tu vsak také dva rodáci z Batumi, bratři Arkadij a Boris Strugacti, jež tak úplně s Jefremovem nesouhlasí

V roce 1957 vydávají svůj první román Planeta nachových mračen. Neobsahuje žádné příšery, pouze posádku vlastenecky naladěných chlapíků, kteří se jen tak něčeho nezaleknou, ale také to nemají lehké. Od tohoto románu Strugacti pokračují velmi rychle do rozhodujícího roku 1974, vydávají velkou řadu děl, ve kterých vice
či méně stále polemizují s Jefremovem, odmítají jeho optimistické a panoramatické zobrazování budoucnosti, široce rozebírají různé aspekty vyplývající z kontaktu s jiným i civilizacemi. Humorně předestírají vysoce morální otázky a rozebírají právo lidstva na různé činy. Nakonec se dostáváme až do roku 1977, roku Pikniku u cesty. Nejprve se však trochu vrátíme k osobnostem samotných bratří Strugackych, a k jejich stylu.

Bratři píšící science fiction nebyli nijak neobvyklým jevem. Přesto v případě
Strugackych bylo toto seskupeni obdivuhodné, především svou vyvážeností : Arkadij Natanovic byl znalcem jazyku a dlouholetým redaktorem s velkými literárními zkušenostmi, Boris byl matematik a astronom. Jejich spolupráce je názorným příkladem fenoménu fyzik-lyrik. Co se stylu týče, převážná většina znalců a kritiků rozeznává styly dva: první by se dal popsat jako optimistický a
oslavný. Upřednostňoval žárnou budoucnost, opěvoval komunistické zítřky a v podstatě si optimisticky odmítal připustit jakékoliv problémy. Na druhou stranu byl však velice akční a průzkumnický, a skvěle se četl. Druhý styl bychom mohli popsat jako symbolický a velmi kritický. Místy byl sice velice zajímavý, ale jinak neuvěřitelně rozvláčný a nudný. Filmová adaptace Rusa Tarkovskeho se věnovala zpracováni díla z hlediska hlavně stylu druhého, a výsledkem byl vysoce umělecky a absolutně nestravitelný snímek

Kniha Piknik u cesty obsahuje vyvážené podíly obou těchto stylů, a právě to z ní činí pravý klenot tvorby bří Strugackych. Předně, není to sci-fi román, ale sci-fi novela. Je rozdělena do pěti úseků, a až na drobné výjimky sleduje převážnou část života Rodericka Shoehardta, profesionálního stalkera. Řekneme si nejdřív, co se stalo: Země byla navštívena mimozemšťany. Nedošlo k přímému kontaktu, mimozemšťané jen přistáli na několika místech planety a zase odletěli. Následky jejich návštěvy však byly obrovské, místa přistání byla často obydlenými oblastmi, nyní je tak ani s nejlepší vůlí nemůžeme nazývat. Tato místa byla nazvaná Pásma. Kolem Pásem pokračuje život dál, ale je hodně odlišný. Jsou tam vystaveny kosmodromy, laboratoře, ozbrojené hlídky, bary a turistické atrakce. Pásmo obsahuje velice nebezpečná místa jak pro vědce, tak jejich oponenty, profesionální vykradače zvané stalkeři. Sledujeme příběh právě jednoho z nich, zmíněného Rodericka Shoehardta z amerického Harmondu. Roderick je nejprve
stalkerem-začátečníkem, po kolizi s policií se raději dává do služeb vědy. Je to sympatický tvrďák, rošťácký typ, a věří ve fair-play. Odpustili byste mu snad i vraždu. Po několika letech vědu opouští, protože si dává za vinu smrt jednoho z kolegů. Jeho smysl pro spravedlnost mu říká, že je lepši dřít na sebe samotného, a neuvádět do nebezpečí nikoho jiného. Společně s nim se pohybujeme Pásmem, vidíme artefakty bezpečné a nebezpečné, lehce je rozeznáme právě podle názvosloví. Jednoslovné jsou bezpečné, je možno je prodávat a užívat ( špendlíky, dudlíky, náramky), dvouslovné jsou vetšinou smrtelné nebezpečné, nebo
alespoň naprosto nevysvětlitelné( ježibabí rozsol, smrticí lampa, veselá strašidla). Roderickuv pohled na věc je naprosto jednoduchý, chce uživit sebe a svou rodinu, ví, ze je často v nebezpečí (Pásmo je mapováno doslova mrtvolami neúspěšných), ale nezradí svoje zásady, tj. chce si vydělat hodně peněz, ale nikdy by nevynesl žádnou ze dvouslovných položek.

Bratři Strugacti v této knize nabízejí jednu z nejodvážnějších a nejoriginálnějších myšlenek, jaké kdy byly vysloveny. Co když lidská civilizace
byla pro Návštěvu tak cizí a nepatrná, že si ji ani nepovšimla? Co když jsou Pásma jen jakýmsi pozůstatkem kosmického pikniku u cesty? Jen si to představte: les a u něj louka. Na louku přijede auto plné mladých lidi, rozdělají oheň, jí, celou noc zpívají. Ráno je louka plná odpadků: vyhořelé ohniště, kolem plechovky, možná zapomenuté rádio, hodinky, cákance hořčice všude kolem. Myšlenka na jednu stranu velice urážlivá, na druhou stranu humorná. Hlavně však pro nás ponižující. Ohlasy na tuto knihu byly jedinečné, Strugacti obdrželi členství mnoha prestižních organizaci, též ceny za knihu roku, zahraniční dílo
roku, přínos světové literatuře nebo za originální myšlenku. Myslím, že pokus nikoho z vás rozhodne nezabije, kniha má kolem pouhých sta stran, a já ji opravdu vřele doporučuji.


Článek napsala Dooren || Únor 2005


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 26.02.2005, autor : Dooren

Článek ohodnocen 136 čtenáři : 



Článek má 2074 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

02.01. 2011  18:11

naprostá, naprostá špička ..... četl jsem ji do tří rána, před 35-lety ... film origoš 2-DVD je taky good, rusky, trochu se liší, ale závěrečná myšlenka (byť se taky liší) je v podstatě stejná - štěstí pro všechny a nikdo ať neodejde s prázdnou (píšu to na novoroční balonky štěstí, které pravidelně vypouštíme) a nebo strach pohlédnout sám sobě do hlubiny duše ... bay

29.03. 2006  13:11

Zkus Hotel U mrtveho alpinisty

11.06. 2005  20:13

tak jsem si ted koupil knihu od techto autoru - brouk v mravenisti - tak jsem na to celkem zvedavej, takze pak se pokusim neco o tom tady napsat..

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu