Umberto Eco - Jméno růže
(1980)
Žánr : historický román
Jednoho slunného dne jsem zašel do knihkupectví s úmyslem vybrat si cokoliv, co má více jak čtyři sta stránek a za účelem knihu pročítat po kouscích během prázdnin. Náhodná volba padla na tuto detektivku ze čtrnáctého století. Nezvykle po několika týdnech dočteno, pojďme se na ni tedy podívat z bližší vzdálenosti. Umberto Eco býti narozen v roce 1932 v piemontské Alessandrii. Vystudoval filozofii v Turíně, na fakultě architektury v Miláně přednášel estetiku, pracoval jako novinář, nakladatelský pracovník a proslul jako jeden z nejvzdělanějších, nejrafinovanějších a nejvýznamnějších evropských spisovatelů poslední doby. Jeho první beletristické dílo, román Jméno růže (Il nome della rosa) si okamžitě získalo srdce čtenářů nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech. Není divu, Ecovi se podařilo napsat historickou detektivku, v níž využil své hluboké teoretické a odborné znalosti.
Jméno růže - kniha populární i v mém okolí, ať film či ji samotnou zná snad každý. Filmovou verzi knihy jsem viděl už dávno, a tak jsem byl potěšen, že jsem na tento román narazil, byť to mohlo býti i dříve, a naplno mohl nasát ponurou a tajemnou atmosféru opatství. Z počátku byla pro mne kniha nesrozumitelná, plna latinských, řeckých a jiných cizojazyčných průpovídek a náboženských, teologických myšlenek, jenž ostatně budou čtenáře „pronásledovat“ po celou knihu. Ale jak to již bývá, jakmile se naplno vnořím do příběhu, cítím se v knize již útulněji.
Ale pojďme pěkně od počátku. Kniha začíná zajímavou a poučnou autorovou předmluvou. Zde Eco vypráví, jak vznikl jeho příběh. Poté následuje Prolog, jenž má za úkol přeorientovat čtenáře z dvacátého prvního století do knižní přítomnosti, tedy do první poloviny století čtrnáctého. Mohu povědět, že našimi společníky se stávají mladičký novic Adson z benediktýnského kláštera v Melku a jeho učitel františkánský bratr Vilém z Baskervillu. Oba dva pak několik týdnů cestují skrze Itálii, aby pak dorazili do jednoho nejmenovaného opatství, ve kterém stráví sedm velmi zajímavých a napínavých dnů.
Myslím si, že tato kniha je napsaná výborně, pojednává o prostředí, jenž nám jistě není až tak blízké, ale přesto psaná způsobem zajímavým a napínavým. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou spisovatelova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, do tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů. Umberto Eco napsal knihu vášnivou , magickou, sdělnou i hlubokou. Nemá zde smysl popisovat příběh nějak moc do hloubky, nebo se věnovat některým myšlenkám, neboť v knize je toho řečeno velmi mnoho a nechám na čtenáři, aby si cestu proklestil sám.
Podle všeho příběh Adsona z Melku je napsán dle skutečných událostí, ale už málokdo ví, do jaké míry. Jak sám Eco povídá, mnich Adson z Melku existoval a napsal určitý dokument, jenž popisoval osud opatství, o jehož jméně a umístění se záměrně zapomněl zmínit. A pokud v opatství doopravdy byla tak věhlasná a rozmanitá knihovna, jenž jistě byla ve své době snad nejcennějším pramenem literatury a vědění, pomaloučku a potichoučku nahromaděným, jejím zničením zmizelo nemálo klenotů. Avšak během celé lidské historie vinou přírodních nešvarů, válek, rabování či nedbalosti mizelo také nemálo hodnotných uměleckých děl. Dnes máme možnost obdivovat jen ty, která měla to štěstí a byla zachována. Ale zpět ku knize.
Některým možná bude proti srsti to, že kniha je protkána mnoha křesťanskými a teologickými (s)myšlenkami, jimž zrovna moc neholdují. Ale vězte, jistě nebude na škodu pokud čtenář pozorně a poctivě přečte každý odstavec knihy, pak si může úsudek udělat jakýkoliv. Mne samotného zaujalo mimo jiné i to, že kniha vypráví i o zkorumpovanosti a zkaženosti ... .
Tedy závěrem, kniha Jméno růže od Umberta Eca si jistě zaslouží své místečko v srdci literární obce a nikdo chybovat nebude, pokud si ji k svému srdci vezme.
Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || 2004
Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 16.08.2004, autor : Marian Gallo (aka Silver)
Článek ohodnocen 358 čtenáři : 
diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu
Na konci knihy spisovateľ píše o tom, že názov nám nemá pomôcť k rozlúšteniu obsahu knihy. Má nás vraj zmiasť. Umberto Eco nechcel byť ako ostatní. Autori väčšinou dávaju mená knihám podľa hlavných hrdinov napr. David Coperfield či Robinson Crusoe . Azda najlepšie je byť však poctivo nepoctivým ako bol Alexander Dumas, kedže všetci vieme, že príbeh jeho Troch mušketierov je vlastne príbehom toho štvrtého. Odtiaľ názov.
Alexis: My jsme se ve škole učili, že růže je mnohoznačný středověký symbol, tak proto možná :)
Zdravím... Knížka se mi (jen tak mimochodem) líbila, ale zajímalo by mě, proč se jmenuje zrovna "Jméno růže"? Je to kvůli dívce (růže = dívka; jméno růže = jméno dívky), o které Adson nevěděl, jak se jmenuje? Předem děkuji za odpověď
ale lidi no tak, neni treba se tu dohadovat, jestli je to detektivka nebo historicky roman ci uplne neco jineho...protoze presne tohle jsou znaky postmoderny - kazdy to povazuje za neco jineho a lze si to vylozit v nekolika rovinach...
ahoj..nebudu se prilis rozepisovat,myslim,ze to nebude treba.Chtela jsem tim jen rict,ze kniha i clanek jsou bajecne.Ja osobne neznam lepsi knuhu nez je taho.
Čau všichni.Měl bych menší prosbu na Vás. Mohli byste mi někdo více podrobněji vysvětlit filosofické myšlenky z toho díla?Co tímto dílem chtěl vlastně autor říci?Trochu jsem to nepobral. Díky moc.
NEBUDU POUŽÍVAT CIZÁ SLOVA,ANI PŘECHYTŘELE MLUVIT.KNIHA JE NÁDHERNÁ.ASI K ŽÁDNÉ SE VÍC NEVRACÍM,JAKO K TÉHLE.AKORÁD JSEM V ZÁVĚRU KNIHY ČEKALA VĚTŠÍ TAJEMSTVÍ KNIHOVNY NEŽ V CELÉM OBSAHU VYPADALO,ŽE BUDE.JINAK ECA OBDIVUJU ZA ZNALOSTI,KTERÉ MÁ.A VUBEC KAŽDÉHO,KDO NAPÍŠE NĚJAKÝ PŘÍBĚH,ZVLÁŠT DETEKTIVKU.CO SE TÝČE PRAVOPISNÝCH CHYB,MĚLI BYSTE ČÍST KNIŽKY,KTERÉ VYŠLY KRÁTCE PO REVOLUCI-KNIHY AGATHY CHRISTIE...
Zdravím. Jděte všichni k šípku se svým škatulkováním. Takových knih jako je Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo apod., ze kterých se člověk poučí a dokonce i něco naučí, je velmi málo, a není potřeba jim hned dávat mohutně vědecké nálepky. Je pravda, že hranice mezi faktem a fikcí je tu velmi tenká, ale o to je to mistrovštější dílo. Pan Eco má můj obdiv a věčnou přízeň za to, jak mi dokázal objasnit některé pojmy ze středověké filozofie a teologie, ve kterých jsem se ve svém studiu ztrácela, a také jak dokázal zpracovat středověkou kulturu do životných a čtivých rozměrů, to vyžaduje nadměrný rozsah znalostí. Prostě požitek z každé věty. :-)
Na tuto stránku jsem narazila náhodou, a proto ani nevím, jak odborné by měli být zdejší racenze a informace. Byla jsem ale naprosto v šoku, když jsem zjistila, že autor recenze nepochopil jeden ze základních faktů knihy Jméno růže. To, že je v úvodu zmínka o starém rukopisu, který byl nalezen, je jen jedna z mnoha autorových mystifikací. Jen to jen způsob, jak více upoutat čtenáře a jak ještě více přiblížit prostředí románu. To znamená, že žádný Adson neexistoval, a že se žádný starý rukopis ani nebyl nalezen. Upřímně řečeno, není to jediná věc, ke které bych měla výhrady, je to dost neodborná recenze, ve které je vidět, že čtenář ne všechny symboly a náznaky zcela pochopil, ale to se bohužel stává. Takže bych vám všem, kdo jste knížku nečetli, doporučila, abyste se poohlédli i po jiných recenzích, odborných článcích apod., abyste získali správnou představu o tak jedinečném postmoderním díle, jako je Jméno růže Umberta Eca. Btw. souhlasím s gvenem, že tohle je učebnicová ukázka postmoderního románu, takže o detektivce či historickém románu nemůže být řeč!
diky za tvou reakci. Chyby jsem našel a opravil :-) Co se tyce obsahu recenze, napsal jsem ji tak jak jsem napsal, a to ze se nevenuji podrobneji samotnemu obsahu knihy - v nekterych rezenci jsem uz takovy. A pokud ctenar nabyde z meho clanku malo informaci, tak bud si knihu precte a nebo si najde na netu vice...
Co se tyce zarazeni romanu, jestli je to detektivka, ci jej mozno take zaradit do historickeho romanu - zarazeni historicky roman neni chyba ani urazka dila. Ostatne vsude na netu je to podobne.
Silvere, hned v prvním řádku druhého odstavce je slovo "vyděl" a události na začátku čtvrtého odstavce myslím nemají být "zkutečné", ale skutečné.
A oprav si stylistickou chybu "že mých kniha v očích" v předposlední větě článku.
Také nechápu slovní spojení "srozumitelná hloubka spisovatelova pohledu" ve třetím odstavci, ale to je možná má chyba.
Jinak se mi zdá, že by ses mohl věnovat spíš ději knihy než rozebírání toho, kolik uměleckých památek se nám ztratilo. Tato kniha má více vrstev a je třeba je v recenzi zohlednit pokud možno všechny. Kde máš vůbec aspoň jednu zmínku o vraždách? Je to sice ta nejjednodušší linie příběhu, ale to neznamená, že ji můžeš vypustit.
A příště, prosím, neřaď postmodernistické dílo mezi historické romány, či detektivky.
ahoj Mischa, no jsem si pročital članek a slovo vidět či vydět tam neni...tak nevim na co reaguješ.....
Ať si autor článku opraví pravopisné chyby...vYdět s tvrdým Y,to vážně úplně bije do očí...
No ja bych to zaradil do literarniho zanru - postmoderna, jelikoz je to kniha OPRAVDU vicevrstava ci mnohourovnova, postmoderni principy na to pekne sednou. No a i to myslim ze tim chtel autor rict - ctenar je spoluatorem knihym jez utvari svym ctenim/interpretaci, zde a nyni, stejne jako kazdy svuj zivot a pravdu...
ahoj. byli by jste moc hodní, kdyby jste mi někdo poslal obsah této knihy. nemám čas ji číst, ale potom bych si to vynahradila....ale fakt spěchám, ve škole je velikej mazec.
moc dííík za vše ....
Jsem literární barbar! Chtěla bych se touto cestou omluvit knize i sobě. Protože když jsem ji zkoušela číst jako 14-ti letá, tak jsem u ní nevydržela ani 20 min. A letos ji mám přečtenou za týden (je pravda, že začátek byl krutý - nesnáším povinnou školní četbu). Musím uznat, že jsem se ve svém prvním názoru velmi zmýlila. Tento romám má v sobě tolik skrytých rovin, že si v něm "něco pro sebe" najde každý. I když nejvíc si pamatuji jeden latinský překlad určitého slovního spojení... (myslím, že by se celkem hodil na některé názory BookKillera :-) ) tak pro mě celé čtení bylo úžasným zážitkem.
PS: Ten výraz je merde a toy. :-)
Myslím, že tuto knihu byl měl přečíst každý, kdo se jen trochu zajímá o literaturu, a ten kdo ne, by měl shlédnout alespoň film, na který se také brzy chystám. A názor na knihu? Úžasná, skvělá, ... co dodat. Úplně mě vtáhla do děje a ačkoliv jsem ne všemu rozuměla (latinské názvy, filosofické myšlenky, ...), bylo pro mě její přečtení něčím skvělým, na co nikdy nezapomenu.
ano, pravopis je důležitá věcička, dávám si na to pozor, ale přeci jen vždy něco unikne, chybí nám korektura :-)
chtělo by to víc se věnovat pravopisu, jste přeci literární server a správná a hezká čeština snad k literatuře patří
no proto... :-D
Špatně jsem se vyjádřil. Samozřejmě, že souhlasím s názorem, že se jedná o čistě amatérský web.
No, tak tomu rikam peknej pokec :] ... Nemuzu nezli nesouhlasit s nazorem, ze se jedna o ciste amatersky web a pokud by zde nekdo sve psani ovladal na skvele urovni, tak by si jiste nechal za svoji praci dobre zaplit nekde uplne jinde. Prominte mi moje psani, ale pisi z mista kde neni nainstalovana CZ klavesnice.
Při čtení příspěvků od BookKillera mě napadá výrok Oldřicha Mikuláška (který byl použit v nové knize Miloše Zemana): "Rád budu chodit bos, když nechám botu v řiti blbce."
pěkně jsi se mne zastala, Dooren :-)
Na prispevek BookKillera bych se neobtezovala reagovat uz jen kvuli tomu, ze ho zverejnuje prave zde. Jak uz Silver rekl,tento web je amatersky, a nijak se nesnazi propagovat recenze bez chyb, a recenze proste amaterske.Toto je seskupeni lidi, kteri stale jeste radi ctou, a take, pokud si pan Zabijecknih nevsiml,s cestinou tady se snazime neco udelat,akorat to nejde rychle. Pokud ma autor techto navysost trapnych komentaru chut neco kritizovat a srovnavat na opravdu vysoke urovni, at si prosim zajde napriklad na interkom.scifi.cz, Neviditelneho Psa a dalsi, neamaterske weby. Ze zkusenosti vsak mohu rici, ze tyto stranky se od nasich prilis nelisi, a autori si tam stezuji jeden na druheho snad jeste vice, umerne se stoupajici urovni cestiny.
Mimochodem, historicky roman je seriozni zanr, a uznavaji ho veskere knihovny a internetove stranky v CR, a i v zahranici najdete The Name of Rose jako historic fiction, takze nejprve byste snad mel uvazovat o infiltrovani vsech techto systemu, a zmene katalogizace knihy samotne.
Mozna se jeste osobne zeptat autora, jak to teda myslel.
To presne miluju, tyhle lidi, kteri nemaji dost sil na solidni recenzenty, a tak si jdou vybijet mindraky na nadsencich-amaterech.
Kill-yourself,BookKillere
Každopádně, z vaší reakce je asi zřejmé, že k literatuře máte buď velice kladný vztah, či jí pohrdáte, pokud ale jste odborník a literát za slovo vzatý, budu rád, pokud zde také napíšete nějakou tu recenzi, od toho tady tento web je.
to bookkiler :
:-) díky za názor. Každopádně na mém webu není nikde uvedeno, že je to nějaký plátek pro literární kritiky, odborníky a soudné lidi. Je to jen amatérský web pro všechny, kdo rád čte a kdokoliv může přispívat své zážitky z četby. Web zruším a půjdu se upálit, jakmile budu mít nulovou návštěvnost... Nechci Vás soudit, jsme na internetu, který je pro všechny a každý si najde to, co je pro něj blízké, i třebas web, kde se najdou nějaké ty hrubé chyby.
SKC - Souborný katalog České republiky říká, že Jméno růže patří do žánru "italské romány, detektivní romány, historické romány" - tak si myslím, že jsem se až tak moc vedle netrefil.
A žánr: historický román (to je napsáno v literární příručce pro mateřské školy?)... to je trochu k smíchu - žijeme v postmoderní době....
Jsou to prostě obyčejné žvásty rádoby literárních kritiků. A těch chyb. Nemyslíte, když píšete o literatuře, že by bylo záhodno ovládat jazyk. Přece jen i Eco byl propagátorem diskursivity (a v čem asi asi spočívá diskursivita literárního díla?). Ptát se po tom, jestli je tato kniha fikcí, mi připadá naprosto dětinské (to už zbývá snad jen otázka: co tím chtěl autor říct). Možná by bylo lepší celý server zničit a jít se upálit. Anebo alespoň nejprve získat nějaké znalosti, které vám chybí, až se chce plakat. Nevýhoda internetu je jasná: tlak na (méně vzdělaného) čtenáře, který nepozná, zda čte škvár, nebo seriózní práci.
Snad byste měli být trochu soudnější...
joo, to je ono,to vis, muj sesit na literaturu jsem si do skotska nebrala :-)
Nejmenoval se náhodou onen žánr, ve kterém vynikal Arbes, romaneto?:-)
nejpravdepodobnejsi bude kategorie historicky roman - v teto souvislosti jsme Jmeno ruze probrali na gymnaziu, jinak bych ale samozrejme neco pridala - je to historicky detektivni roman, zcasti take traktat, zcasti mozna magicky realismus, kniha take obsahuje prvky legendy, da se popsat jako alegorie, jinotaj, a taky mi pripomina zanr, na ktery si ted zaboha nemuzu vzpomenout, je to tajemna povidka, psal to Arbes, myslim, a chrakteroisticke pro ni bylo to, ze tajemne veci byli na konci vyreseny realisticky.Ach jo, jak se to jmenovalo...
je možné, že mi v románu něco uniklo, jestli to je fikce? Ano i ne. Spíše asi autor prezentoval román jako by byl dle skutečné události, což si možná měl i čtenář myslet. Mě samotnému připadalo, že příběh je smyšlený, ale odvíjel se na podkladu skutečných událostí a prostředí. A žánr? Samotné knihovny ho prezentují jako historický román a detektivní román. Myslím že to má blíže k tomu historickému. Ale nejsem odborním, mohu se mylit.
________________
witch
20.11. 15:59
Hezký stránky, ale mám trochu výhrady k tvému výtvoru o knize Jméno růže, mám pocit, že jsi asi nečetl moc pozorně, protože ti toho dost uniklo...pře devším to, že to je fikce(posled ní odstavec), a taky samotný žánr, který myslím nejde jen tak lehce určit
Zajímavý, těžký, překvapivý román, který na začátku a na konci podává čtenáři jiný dojem, na konci je to příjemný dojem.