Ondřej Neff - Tma
(1998)
Žánr : sci-fi
Stále jsem odkládal den, kdy si vezmu do rukou knihu od českého spisovatele. Ten den nastal a příběh, který se mi dostal do rukou mne doslova udolal. Pojďme si nejprve říci pár slov o autorovy. Ondřej Neff píše své romány od roku 1978 a od té doby napsal více jak 25 knih. Během svého plodného života byl mimo jiné i šéfredaktorem Ikarie a redaktorem MF Dnes. Z působení v Mladé Frontě Dnes si někteří z nás na něho udělali vlastní obrázek, byť mohl být velice záporný. Také působil v internetových novinách Neviditelný pes, byl aktivistou pro levnější a přístupnější Internet. Ondřej Neff zvládl za svůj život jistě hodně a řadí se mezi významné české spisovatele.
Už sám počátek knihy je více než výstižný : „Cvak, od tohoto okamžiku se ve všech technických zařízeních na planetě Zemi elektrony přestaly chovat tak, jako doposud. Nastala tma. Spisovatel chtěl svým čtenářům vylíčit utopistickou vizi světa, ve kterém přestalo existovat cokoliv na čem je ve větší míře lidstvo závislé. Jak se lidé s nově vzniklou situací začnou vypořádávat? Jakým způsobem dokáží hrozbě čelit? Projeví se v nich to nejhorší, či nejlepší z jejich povahy. Jsou lidé v tomto ohledu na celém světě stejní? Ostatně stát se může cokoliv. Může se jednat o náhlé vyčerpání všech zásob ropy a zemního plynu, nebo nějaká globální přírodní katastrofa. Autor v tomto příběhu použil smyšlenku těžkého kalibru, připustil na celé planetě elektrickou smrt. Nespoutanou zběsilost pak přivádí do důvěrně známého prostředí Prahy a České Lípy. Autor se snažil zpracovat prostředí i románové postavy co nejvěrohodněji s odkazem na rok 1998. A tak tu máme Prahu takovou, na kterou jsme zvyklí, setkáme se např. i s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, tehdejším prezidentem Václavem Havlem, primátorem Janem Koukalem a dalšími osobnostmi tehdejší politické scény. Byť jména jsou to známá, patří mezi vedlejší postavy.
Pojďme se seznámit s Honzou Krylem, osmadvacetiletý inženýr chemik, zaměstnaný jako technik u firmy Teston, specializované na výrobu radioaktivních látek užívaných při diagnostice nádorových onemocnění. Bydlí v druhém patře omšelého prvorepublikového domu v Bubenské ulici, v jednopokojovém bytě, pohodlně zařízeném pro potřeby mladého svobodného muže s vyhraněnými zájmy. Jako každý správný kluk byl nějakou dobu na vojně u průzkumáků, cvičením a potem nabyté zkušenosti mu pomohly přežít počátky nové éry lidstva. Ondřej Neff na počátku knihy seznamuje s důležitými postavami, mezi něž patří Honzova přítelkyně Markéta, dvanáctileté dítě postižené Downovým syndromem Katka, její otec Jindra Hřivnáč. Všechny tyto postavy mají jedno společné, žijí v Praze každý svým vlastním osobitým a zaběhnutým způsobem, tedy alespoň prozatím ...
Ve středoevropském časovém pásmu přestala elektrická energie fungovat v patnáct hodin šestnáct minut dvaadvacet vteřin letního času. Byl pátek 17. dubna 1998, datum od kterého se měla počítat nová historie lidstva. V tento časový okamžik tuto skutečnost prožíval každý člověk takovým způsobem, v jaké situaci se zrovna nacházel. Nejhůře na tom byli lidé, kteří byli právě v tramvaji, metru či v letadle. Přestalo fungovat úplně vše, co má nějakou spojitost s elektrickou energií ( baterie, akumulátory, elektrické brzdové systémy, motory atd...) Honza Kryl byl v tu osudnou chvíli doma, najednou přestala fungovat stolní lampa, rádio, telefon. Stejně jako všichni ostatní, zprvu myslel že se jedná o dočasný výpadek proudu. Nefunkčnost náramkových hodinek a na cestách kolony stojících auto se zhaslými motory ho pomaloučku začaly přesvědčovat o opaku.
A tak začíná velice zajímavý a celkem dosti smutný a ponurý příběh. Jsme svědky vylízané a sadisticky-pedofilní mysli Jindry Hřivnáče, který využívá situaci na svou stranu, zabíjí policisty a začíná rabování, které se také odehrává na celém územím Prahy. Reaguje i primátor Koukal a vláda České republiky, byť bez komunikačních a mobilních prostředků odříznuti od světa, počáteční hysterii částečně zvládají. Zde autor, snad věrně, vystihuje charakter dnešního člověka. Jedni začínají rabovat, zabíjet, okrádat mrtvé, znásilňovat a sdružovat se do mocných frakcí svou mocí založenou na hrůzovládě. Ti ostatní se jim podřizují, nebo naopak vezmou svůj osud do vlastních rukou. Jednoduše se všechno posralo, posrala se vláda, policajti a je nutné tuto situaci náležitě využít, jak sám říká svým blízkým Jindra Hřivnáč. Celý systém dosavadního pohodlného a samozřejmého života se hroutí a nechybí zde také sadistické a krvavé vyprávění z věznic, mučírnách a samozřejmě i z normálních ulic. Kniha se pak dostává do své temné části vydlážděnou krutostí, horami mrtvol, potoky krve a nešťastných lidských osudů. Jak měsíce ubíhají, z oblasti se stává mrtvá země sužující regionálními válkami připomínající prostředí z filmu Šílený Max.
Honza Kryl patřil mezi málo těch, kteří se rozhodli vzít svůj osud do vlastních rukou, vydává se hledat svou přítelkyni do Krásný Lípy. Cestou potká strachy polomrtvou Katku, která utekla svému otci a bere ji sebou. A tak spolu prožívají nesčetná dobrodružství blížící se pomalu ke svému cíli.
Knihu musím hodnotit velice kladně. Nejen že je to dobrá sci-fi, ale také dobře napsaný román o vůli přežití, lásce, křehkosti a lidských osudech. V knize na nás čeká nejedno parádní překvapení, místy je i komické. Také obsahuje určité poselství ať už obyčejným lidem či našim politikům. Velice se mi líbilo jak autor pojal významnost České republiky vůči zbytku světa a smysl legitimní vlády. A jako třešničku na dortu nechal tématicky děj vyústit v něco nepředstavitelného a tím svůj „vizionářský“ román zakončil. Mne osobně se tento druh našeho osudu zalíbil, tedy samozřejmě krom toho násilí.
Jen ještě doplním, že Ondřej Neff po určité době napsal druhou verzi tohoto románu : „Tma 2.0“. Příběh je téměř stejný, akorát ponechává lidstvo samotné svému smutnému osudu a nepřimíchává nic nadpřirozeného. Z toho důvodu je Tma 2.0 krvavější a smutnější, moc dobře nekončí. Myslím si ale, že první verze románu je napínavější a šokující.
Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Červen 2004
Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 01.06.2004, autor : Marian Gallo (aka Silver)
Článek ohodnocen 111 čtenáři : 
diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu
:-) njn. První část byla v pohodě a ok. A pak už nadchází rabování, vraždy atd. Spisovatel se dost vyřádil.
Po přečtení této knihy jsem si vzpomněl na Emila Zolu, který na smrtelné posleli prosil, aby spálili všechny jeho knihy. Tolik zla v 1 knížce už jsem dlouho nečetl. Začínám mít podezření, že je p. Neff částečný (možná úplný) psychopat.
Мě naopak překvapilo, jak je kniha, přes nesporně zajímavý nápad, poměrně špatně napsaná. Ploché, neskutečně naivní postavy, dějové zvraty kupené jeden na druhý, aby autor mohl ukázat všechny aspekty života "po Tom", dvojití (trojití...) agenti zrazující během deseti stránek tři své pány po vzoru brakových špionážních románů. A naprosto zdrcující doslovnost, ať už formou mravoučných dialogů, kde pobočníci úspěšné vůdce poučují o základech lidské povahy, nebo Honzových interních monologů.
Dočetl jsem to do konce, protože mě zajímalo finále (nepřekvapilo), ale nemůžu říct, že by mě lákalo to číst znovu.
Tahle kniha se mi moc líbila. Teda jednička určitě i když myslím,ž e mnohem reálnější by bylo kdyby jádro země při přepólování vyslalo velmi silný EM puls. Což by utavilo veškerou elektroniku, elektromotory, dynama, zářivky a nejspíš i část drátů někde vedoucích. Navíc by se to nevyhnulo ani vojákům, protože ti chrání své zásoby elektroniky polohou hluboko pod zemí (což by jim situaci spíše zhoršilo vzhledem k tmu odkud by to přišlo). A lidi by také byli v první chvíli poněkud ochromení. A mít v kapse přiškvařený mobil.... nic moc. A obnova by nebyla zrovna jednoduchá. Protože s utavenými elektrárnami, generátory, počítači, auty (možná by fungovaly škody 120 a starší, ale i u těch kdo ví jestli), vlaky (kromě parních), letadly a trafostanicemi by se infrastuktura obnovovala strašně pomalu.
tma 2.0 mi přišla až moc depresivní. Ten konec mi až příliš připomínal jakobínský teror na konci FBR těsně než se toho ujal Napoleon. Ten se toho ale ujal tak hladce proto, že lidé byli přesyceni násilím. Stejně tak si myslím, že by podobně dopadl ten kdo by tohle zkusil v reálu. Obzvláště když by lidé zjistili, že elektřina už zase funguje.
A pár drobností jako, že by zlato asi bylo platidlem, ale minimálně dočasně by ho předběhl tabák, nebo že by paneláky před zbouráním určitě vyrabovali od věcí minimálně oblečení, paliva a knih, nebo že by se ti moudří snažili shromažďovat knihy a provozovat školství a ještě že by byla spousta lidí z principu své profese bezprizorních, dojem nepokazí. I tak se mi knihy líbily. Dokonce i ta depresivní dvojka.
Ale celkově je tohle opravdu k zamyšlení. Když pak přijde průšvih, tak budete připravenější pokud o tomhel občas přemýšlíte.
Začátek mě zaujal, ale v průběhu se do toho namontovalo tolik politiky že jsem přeskakovala celé kapitoly a měla problém knížku vůbec dočíst.
Nevím, jak to tu chodí, ale zaráží mě, že autor webu má hrubky nejen ve vkazovníku, ale i u recenze. Obojí y po v /pár slov o autorovy, děkuji Alexovy/. Jistě, není sám, ale aspoň recenze by si podle mě mohl každý přečíst, než je dá na web. Já pak místo přemýšlení u recenze vidím chyby a už to čtení není ono.
Pro milovníky sci-fi každopádně dopročuji si tuto knížku přečíst. Nejzábavnější na knize je české prostředí, jak už tvrdli mnozí předemnou, ale i nápad. L8kavé pro čtenáře mohou být detaily , které Neff dobře rozepisuje....-díky nejlepšímu přízpevku od Zyew
Pro mne každopádně bylo hlavním plusem české prostředí, neboť to pro mne byla první sf kniha odehrávající se v ČR. Bavil jsem se u ní. Na Kulhánka a Noční klub se již delší dobu chystám - díky článku od Dooren.
Tak tedy Tma - velmi zajímavá satrická sci-fi, pro české čtenáře o to lákavější, že se odehrává u nás. Podobným způsobem u nás kraluje Kulhánek. Styl Neffa je lety vypracovaný, příběh tedy nijak zvlášť originální, dokonce i o mongoloidních dětech a jejich významu už bylo kdesi psáno, problémy s elektřinou je ve sci-fi na denním pořádku, a časté čtení vás přesvědčí, že elektřina ještě docela jde - viz Asimov - Ani sami bohové. Jinak ale nenadávám, knížka to byla pěkná, akční, dobře se mi četla. Říkám jen - hlavním plusem bylo to české prostředí, jinak by asi propadla.