William Golding - Pán much

(1954)

Žánr : světová klasika

Pustým ostrovem se rozléhá fanatický pokřik: „Zabijem zvíře! Podřežem! Ať krev stříká pod nožem!“. Kdo jsou ti krvelační primitivové, z nichž běhá mráz po zádech? No přece chlapci z britské internátní školy. Co se s nimi proboha stalo?
I kdyby William Golding (1911-1993) napsal pouze román Pán much, určitě by se zapsal do dějin literatury. Tento anglický spisovatel, esejista, básník a dramatik byl v roce 1983 oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Ve svém prvním a nejslavnějším románu, který si nyní představíme, rozehrává dech beroucí alegorické drama.
Děj knihy je zasazen do přesně nespecifikované, nejspíš ne příliš vzdálené budoucnosti. Vypukne třetí světová válka a kvůli jadernému nebezpečí je z Anglie letecky evakuováno obyvatelstvo. Jedno z letadel, ve kterém cestují chlapci z britské internátní školy, však ztroskotá na neznámém liduprázdném ostrově v Pacifiku. Nezachrání se nikdo z dospělých, a tak se naši mladí hrdinové ocitnou osamělí, izolovaní a bez pomoci uprostřed džungle malebného korálového ostrova.
„Robinsoni“ zpočátku hýří nadšením z nenadále nabyté svobody a krásné přírody. Nejdříve se snaží pod vedením odpovědného a duševně čistého Ralpha vybudovat mezi sebou určité demokratické principy a chovat se rozumně jako dospělí. Morální a etické hodnoty, které hochům celý život vštěpovala škola a rodina, ale pro někoho začnou záhy ztrácet význam. Proti Ralphovi se postaví jeho protipól Jack – „diktátor“ a zosobněná posedlost mocí. Jack odmítne dosavadní principy chování, které chlapci doposud udržovali a díky nimž stále žila naděje na záchranu. Jack si chce bez zábran užívat volnosti a beztrestnosti, má živočišnou touhu po krvi a divošskou chuť lovit a zabíjet. Není zde nikdo, kdo by Jacka zarazil a usměrnil. Díky své dravosti, rafinovanosti a přesvědčivosti získá postupně na svou stranu i ty, kteří původně stáli za Ralphem. Demokratický systém se začne hroutit. Skupina, kterou Jack absolutně ovládá, se rozrůstá a její členové odhodí poslední zbytky civilizovanosti a lidskosti. Stávají se z nich zfanatizovaní divoši, kteří se nezastaví před ničím, ani před vraždou. Začíná hra na život a na smrt…
Je patrné, že kniha má hluboký filosofický rozměr a existují různé interpretace jejího obsahu. Sám Golding nemluvil o svých dílech jako o románech, ale říkal jim „fables“ anebo „myths“. Těmto dvěma pojmům je v češtině významem blízký termín „symbolická podobenství“. V dílech Williama Goldinga se jako niť proplétá motiv sváru dobra se zlem v lidském nitru. Nejinak je tomu v Pánovi much. Autor předkládá čtenáři naléhavý, trpký a varovný obraz možné blízké budoucnosti. Střetávají se v něm dva neslučitelné a vzájemně si odporující principy. Princip humanistický, racionální a demokratický proti principu diktátorskému, živočišnému a pudovému. Ten druhý podle knihy nakonec ve společnosti zvítězí. Autor si dále klade otázku, co se stane, pokud člověk zavrhne vše, co jej činí civilizovanou bytostí a čím se liší od zvířat v džungli. Golding se pokouší najít hranici, jenž leží mezi civilizací a barbarstvím. V neposlední řadě kniha boří zažitou představu o chrabrých a charakterově neposkvrněných mladých Britech. Na vytvoření tohoto mýtu se velkou měrou podílely britské romány pro mládež z devatenáctého století. Pán much naopak zobrazuje temné stránky lidské psychiky a v celé nahotě ukazuje brutalitu mezi dětmi. Z mladých lidí se stává smečka, která zahání svou oběť do bezvýchodné situace. Jak pravdivé a aktuální v dnešních školách plných násilí a šikany!
Tuto knihu vřele doporučuji každému vnímavému a přemýšlivému čtenáři, jež touží po vysoce kvalitní beletrii. Precizní forma, hutný a strhující děj, myšlenková hloubka, autorův výjimečný smysl pro krásu slova – to všechno jsou přívlastky, které řadí Pána much mezi nejlepší knihy dvacátého století. Pokud jste jej ještě nečetli, neváhejte!


Článek napsal Jarda Kovanda || Duben 2004


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 06.04.2004, autor : Jarda Kovanda

Článek ohodnocen 69 čtenáři : 



Článek má 5024 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

08.11. 2012  16:16

hned, jakmile k tomu budu mít chvilku si tuto knihu zakoupím(nebo seženu) jakmile dočtu Sofiinu volbu :-)

01.10. 2010  18:27

Právě sem tu knížku dočetla. Mám z ní vážně skličující dojem, ale když se nad tím zamyslím, je vážně pořád akutuální. Bohužel...

03.11. 2009  09:39

nahodou to muze byt dobre take masakry(: =D...myslim to vazne(:...

03.11. 2009  09:38

ahoj

03.11. 2009  09:38

Hezký článek, až u něho pláču!

03.11. 2009  09:37

Ste všici šuři

03.11. 2009  09:36

Také pičoviny tu píšou

03.11. 2009  09:36

hm

03.11. 2009  09:33

Custe vy pice

03.05. 2006  14:06

je to starý kulobrad... tak to má být... když máš chlupatou bradu

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu