René Barjavel - Hlubina času
(1968)
Žánr : sci-fi
Stejně jako se liší francouzská kinematografie, liší se i francouzská science-fiction. Francouzi jsou citlivější, ve svých dílech věnují větší prostor nostalgii, lásce a sentimentalitě. Nutno říci, že mnoho francouzských scifistů neznáme, takže tento způsob asi nebude nejoblíbenější.
René Barjavel vystřídal mnoho povolání - byl rolníkem, bankovním úředníkem, obchodním zástupcem a také novinářem. Napsal několik velice zajímavých románů jako je Zpustošení popisující vyčerpaný svět bez energie, kde je vyspělá společnost nucena vrátit se k patriarchátu, a také román Neopatrný cestovatel zabývající se známým tématem chronoklasmu (pro ty, co termín neznají: chronoklasmus je porucha, která nastane v čase, je-li minulost změněna - znamená to, že například můžeme zabít svého předka, a pak sami nebudeme existovat...). Avšak nejznámějším románem přeloženým do češtiny je bezpochyby Hlubina času.
Tento román lehce sentimentálně popisuje zaniklou civilizaci z období pravěku - odmítá představy vědců,a nabízí odvážnou myšlenku, že v té době naši předkové nebyli jen smečka necivilizovatelných opic. Vykresluje představu naprosto soběstačné a vyspělé civilizace Gondawa, která vládne vědě natolik, že ovládá absolutní energií. Laicky řečeno, dokáže stvořit nic z něčeho (- což je docela normální), ale zároveň to dokáže i obráceně. Tato civilizace je nakonec zničena, protože existuje i její protějšek, lidé z Enisorai, kteří sice umí manipulovat s absolutní energií, ale ne pro blaho civilizace. Využívají ji jen pro moc a sílu... Spor těchto civilizací ukončí jediná jaderná zbraň, velká jako megapole a smrtonosnější víc, než si dovedeme představit. Přežijí jen lidé v úkrytech a jednom zvláštním hibernačním středisku. Jak si jistě dovedete domyslet, lidé z úkrytů postupně zdegenerují do podoby pračlověka, jen hibernační úkryt stále ukrývá své tajemství. Výbuch bomby byl tak mocný, že se zemská osa posunula a úkryt samotný se dostal na úroveň dnešní Antarktidy, kde nadlouho zamrzl v ledu. Objeví jej až současná expedice, a příběh postavený na nedorozumění dvou tak odlišných civilizací začíná.
Příběh je velmi dobře sestavený, místy dokáže Barjavel vyvolat i značnou dávku napětí, například když najednou začnou vědci na Antarktidě přijímat neznámý signál a ukáže se, že pochází z hloubky 4km, z ledové vrstvy. Také se dozvídáme, co dokáže způsobit kulturní šok a nedorozumnění, a také jaké fatální následky má obyčejný omyl. Barjavel píše opravdu sugestivně, po přečtení knihy máte z jistých důvodů chuť stát se mírovým aktivistou...
V knize si můžeme povšimnout perfektního skloubení technického jazyka a sentimentality. Po přečtení nemáte pocit, že jste jaderný fyzik nebo fanoušek Danielle Steel.
Dílo balancuje na pomezí utopie a antiutopie. Za utopii můžeme považovat popis Gondawy, tedy dávné civilizace, znaky antiutopie pak nese líčení děsivé tragédie Gondawy a též náš příběh. Víc nechci prozradit. Tato kniha rozhodně stojí za přečtení. Pokud se jí nepodaří vás zaujmout, alespoň se přesvědčíte, že existují i jiné druhy science-fiction, což může být velmi přínosné...
Článek napsala Dooren || Březen 2004
Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 17.03.2004, autor : Dooren
Článek ohodnocen 60 čtenáři : 
diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu
Určitě si knihu přečtu. www.prectizame.cz
Úžasná kniha, čtenář se naprosto vžije do příběhu.
super kniha