George Orwell - Barmské dny

(1934)

Žánr : společenský román

Do této chvíle pro mne bylo jméno George Orwell neznámé. Po přečtení tohoto románu jsem měl z této knihy docela pozitivní dojem, což mne těší. Kniha sama osobě není obsáhlá, vypráví krátký úsek osudu několika obyvatel jednoho hornobarmského městečka. Jak asi někteří z vás ví, Anglie si od osmnáctého až po počátek dvacátého století vydržovala nemálo svých kolonií po všech koutech světa, např. v Indii, Barmě a v jiných východoasijských oblastech, některých státech Afriky, části Egypta spolu se Suezským průplavem. Tehdy angličané na své „poddané“ vzhlíželi s určitou neúctou a veškeré své državy spíše využívali ve svůj mocenský prospěch. Orwell sám, jakožto obyvatel Velké Británie se v počátku dvacátého století pět let zdržoval v Barmě jakožto důstojník britské policie. Již tehdy si utvořil na britský koloniální systém vyhraněný názor. Poznal jeho hospodářské pozadí, lhostejnost a aroganci mnohých barmských Angličanů vůči místním obyvatelům, ale také úsměšky a nevraživost samotných Barmánců. Na základě jeho zkušeností a zážitků vznikla táto kniha. Jako první ji mohli číst čtenáři Spojených Států, neboť vydavatelství se obávalo nepříjemného ohlasu ze strany britských soudů.

Nyní blížeji k samotnému příběhu knihy. Ťjauktamta byla poměrně typické barmské hornobarmské město, od časů Marca Pola do konce druhé barmské války se příliš nezměnila a mohla spát ve středověku ještě dalších sto let, kdyby se neukázalo, že by díky své poloze mohla být ideální konečnou stanicí železniční linky. V roce 1910 si z ní koloniální vláda udělal středisko pokroku. Vystavěla vězení, komplex soudních budov, nemocnice a školu. V Ťjauktamtě žily asi čtyři tisíce lidí, včetně několika stovek Indů, pár desítek Číňanů a sedmi Evropanů. Malý tábor evropských obyvatel se v času volna scházel ve společenském klubu, jenž byl ostrůvkem Britského království, plný příběhů, vtipů, pomluv, hádek a alkoholu.

Po celou knihu budeme sledovat osudy pana Floryho. Ve svých třiceti pěti letech byl letitým obyvatelem Barmy. Téměř celý měsíc pracoval u dřevozpracovatelské společnosti někde uvnitř pralesů, aby se posléze na několik dní vrátil do města a utrácel své tvrdě vydělané peníze. Ve své podstatě sympatizuje s domorodci a celkově se mu život v Barmě zamlouvá. Tíží ho jen to, že je doposud sám, nedokázal se zatím spřátelit s nějakou ženou bíle pleti, které by věnoval své srdce a s kterou by rád sdílet radosti a strasti místního života. Se svými britskými přáteli se občas dostává do křížku kvůli svým sympatiím k barmskému životu a mnohdy to končívá hádkami, jenž jsou ostatně v klubu běžné. Ze všeho Flory touží jen po někom, kdo by dokázal vidět Barmu jeho očima, milovat i nenávidět ji jako on, a to se mu stane po neopětované lásce jeho životním osudem.

Orwellova společenská kritičnost tu nenabývá podobu politické alegorie, jako v jeho nejznámějších knihách, ale promítá se do přesvědčivého individuálního osudu. Pan Flory po mnoha letech pobytu v Ťjauktamtatě vidí Barmu očima umělce, který si všímá přírodních krás, společenského a kulturního života obyvatel a v neposlední řadě i domorodých Barmánců ( v očích ostatních šesti Britů – je to negerská verbež, která si zaslouží postřílet), jenž mají svou bohatou kulturu plnou přírodního bohatství. Ostatně i díky tomu opovrhuje britskému nadvládí, které si veškeré hmotné statky zabrala pro sebe a přeměňuje Barmu na jednu velikou továrnu na peníze. A toto vše, jeho názory a osobní zaslepené přesvědčení bude předmětem svár a nedorozumění s jednou velice krásnou slečnou. Jednoho dne do městečka přicestuje z Evropy mladá dívka, neteř pana Lackersteea za účelem vdavku. Každý projde v životě krátkým obdobím, v němž se jeho povaha definitivně zformuje. Pro Elizabeth to bylo několik posledních měsíců na škole, kde se pohybovala mezi bohatými spolužáky. Od té doby se její veškeré životní zásady soustředily v jediném a dost jednoduchém přesvědčení – totiž že dobré a kouzelné je stejné jako drahé a aristokratské a naopak. Do Barmy přicestovala jako chudé děvče, neboť jejím rodičům se v posledních letech nedařilo, rozhodnutá, že se provdá za svého vysněného, zajímavého, osvěceného a bohatého prince.

Dokážete si představit, co vznikne, když se potkají dva lidé jako Elizabeth a Flory. Mladá slečna čím dál tím více znuděná a znechucená z jeho opěvováním barmského způsobu života, snaží se svou nechuť skrývat, neboť Flory je jediný možný nápadník z širého okolí. Naopak Flory do ni horoucně zamilován ztrácí své veškeré zábrany a soustředí se jen na své historky. Zastřen závojem lásky a částečného sobectví, neuvědomujíc si tužeb a potřeb své přítelkyně, se nevědomky okrádá o svůj sen.

Rád bych tuto knihu každému doporučil, ať čte jakýkoliv literární žánr. Považuji tuto knihu za příjemné čtení, které svižně ubíhá napínavým a romantickým směrem. Popisování života v exotické krajině, která má své společenské a politické problémy, je poutavé a zaujalo i mne, jakožto odkojence od westernů, science-fiction, thrilleru a jiných žánrech.


Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Únor 2004


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 04.02.2004, autor : Marian Gallo (aka Silver)

Článek ohodnocen 35 čtenáři : 



Článek má 1199 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

05.03. 2005  22:56

vkusne napsany clanek, orwella jsem jeste necetl, ale asi se do nej vrhnu. Ma to nadech dobrodrustvi....

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu