Robert A. Heinlein - Sirotci oblohy

(1963)

Žánr : sci-fi

Sirotci oblohy, novela, která se poprvé objevila jako dvoudílný seriál na stránkách časopisu Astounding Science Fiction v roce 1941 – aby se opakovaně vydávala do dnešních dnů. Stala se tak, ve vší skromnosti, jednou z těch nemnoha stálic, které přinesly do žánru nový, neotřelí pohled, látku, v níž se stal inspirující zdroj, ať už si to pozdější zpracovatelé tohoto tématu uvědomovali, či nikoliv. Jinými slovy řečeno, Sirotci oblohy přinesli do žánru téma generační kosmické lodě jako prostředí, v němž posádka ze střídajících se generací zapomene, že je na lodi a jaké je její poslání, degeneruje a přestává hledat smysl své existence.

Nechci se zbytečně rozepisovat o této bezvadné knize, příběh je svižný, přehledný, napínavý a rozpíná se na 154 stránkách knihy. V roce 2119 expedice Proxima Centauri, financovaná Jordanovou nadací, byla prvním pokusem dostat se k nejbližším hvězdám naší galaxie. Lidé vyslali do kosmu vysoce vyspělou a obrovskou kosmickou loď, která měla dle plánu za dvě generace dosáhnout svého cíle. Posádka se skládala z techniků a inženýrů, kteří měli dohlížet na samotný průběh letu, který byl již tak velice automatizovaný. Zbytek objemné posádky byly dobrovolníci se svými rodinami, jejichž potomkové měli osídlit novou planetární soustavu. Ale během cesty se stalo něco nepředvídatelného a Vanguard nedosáhl svého cíle.

Jako obvykle příběh začíná představením hlavního hrdiny a popsáním životního prostředí, ve kterém žije. Hugh Hoyland je mladý muž bydlící se svou rodinou v jedné z mnoha vesnic na lodi. O svém okolním světe vědí jen to, že se dělí na dvě části, ve spodních palubách lodi žijí zemědělci, dělníci a vědci. Horní paluby jsou zakázanou zónou a obývají je muťáci - znetvořená stvoření, které pořádají „loupežné výpravy“ do světa lidí za účelem obživy. Lidé uznávají své podivné náboženství, které vypovídá : „Na počátku byl jen Jordan, jen on sám se svými myšlenkami. Jordan stvořil loď a zasel do ní lidské plémě.“ V tomto přesvědčení lidé žijí. Neexistuje pro ně pojem času, jejich celím světem je loď , ale jen její spodní patra, neboť pramálo z nich se odvážili vejít do zakázaných vyšších pater.
Hugh Hoyland díky svému přičinění zažívá své životní dobrodružství při kterém zjišťuje, že vše je jinak. Rozhodne se, že musí přesvědčit i ostatní lidi na lodi a tak dokončit Cestu. No a jak se mu to podaří a kam nakonec dorazí se dozvíte v knize.

Byť je kniha krátká, vystihuje podstatu věci. Lidé po několik pokolení žijící v přesvědčení že loď je celým jejich světem a krom ní neexistuje nic jiného, samotný jedinec ač se snaží sebevíc, nedokáže přesvědčit ostatní o opaku. Vůdcové držící obyvatele pod rouškou náboženství a hrozbou trestu smrti se svých výhod jen tak nevzdají, neboť by ztratili svou mocenskou převahu. Autor zde vystihuje politické i sociální problémy, touhy jednotlivce které by změnili život jako takový. Kniha překvapivě obsahuje plno brutality se kterou se ztotožňují téměř všichni obyvatelé lodě, patří k jejich životu. Jediné co bych knize vytknul je to, že zajímavý děj s plno možnostmi rozvití se, překotně ubíhá kupředu a samotné zakončení až tak uspokojivé.


Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Leden 2004


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 13.01.2004, autor : Marian Gallo (aka Silver)

Článek ohodnocen 72 čtenáři : 



Článek má 660 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

tento článek ještě zatím nikdo nekomentoval ...

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu