Isaac Asimov - Dítě času

(1986)

Žánr : sci-fi

Od dob Prince a chuďase či Matěje Broučka není snad omletějšího prostředku fantastické literatury než je přechod z minulosti do budoucnosti či naopak. Nyní držíme v ruce knihu od jednoho z největších klasiků sci-fi, která se věnuje přesunu v čase. Na knize Dítě času Asimov spolupracoval s producentem vědeckofantastických filmů Robertem Silverbergem. Mohu říci, že jejich společný počin je brilantně napsán s neočekávaným koncem.

V jednadvacátém století vědecká společnost Stasis Technologies vyvíjí technologii, která dokáže přenášet z minulosti určité předměty. Z počátku se mohou zaměřovat jen do doby pravěku a přenášet pouze materiál váhově nepřesahující 40 kg. Tímto společnost zpřístupňuje vědecké obci takové rarity vyjmuté přímo ze své doby, jako např. rostliny, kameny, různé formy života. Vrchol jejich činnosti pak bylo přenesení mláděte dinosaura. Veškeré materiály takto přenesené se musejí neustále nacházet v komplexu Stasis, neboť jejich odnesení by narušilo časové siločáry. Jakmile je výzkum těchto předmětů ukončen, jsou navráceny zpět do své doby.

Na začátku knihy nás spisovatel seznámí s kmenem neandrtálců z doby ledové, kteří žijí okolo čtyřiceti tisíc let před letopočtem. Setkáme se s Stříbrným oblakem, náčelníkem nevelké tlupy. Momentálně řeší tato podivná společnost problémy s nalezením vhodného místa k utáboření. Již po několik generací tito lidé vědí, že někde v dalekém kraji na západě žijí jiní, říkají jim „Ti druzí“. Pro ně jsou to zatím jen zlé přízraky, z kterých mají obavy. Ještě nikdo je dosud neviděl na vlastní oči. Poslední dobou se životní prostor pro neandrtálce pomalu zmenšuje, neboť je vytlačují Ti druzí. A právě dnes byl kmen Stříbrného oblaka zahnán do slepé uličky.

Edith Fellowesová je kvalifikovaná vychovatelka dětí. Celí život se starala o zdravé, nemocné a postižené děti. Nyní se uchází o místo hlavní ošetřovatelky ve Stasis Technologies. Ví jen to, že se bude starat po neurčitou dobu o dítě, které bude odtržené od svého dosavadního života, a zároveň jej budou po několik let držet stále na jednom místě. Věděla jen to, že dítě bude přeneseno z minulosti. Tento úkol přijme a je rozhodnutá se s ním poprat. Nastal den D a přesun je připraven. Teprve tehdy Edith zjišťuje, že jde o neandrtálce, podčlověka, lidoopa, ošklivého a smradlavého jedince, který spíše připomíná opici, než lidské mládě. V prvním okamžiku je v šoku, ale rychle si uvědomí, že má před sebou bytost, které není ještě čtyři roky a je velice vyděšené, zanedbané. Začne se o něj starat.

Tato kniha nám paralelně vypráví o životě kmene neandrtálců a o životě malého neandrtálského chlapce ve dvacátém prvním století. Jsou zde popsány sociální, kulturní a vzhledové rozdíly mezi naši kulturou a chlapcem, kterého Edith pojmenovala Timmie. Z počátku má Edith obavy, zda li se podaří divošského chlapce zkrotit a přinutit ho podrobit se lékařským prohlídkám a vědeckým experimentům. Timmie se nejprve naučí huhňavě první anglická slůvka. Potom ovládne řeč a zamiluje si obrázkové knihy. V den, kdy se naučí číst a jeho adoptivní matka zažívá největší pocit hrdosti a zadostiučiní, stává se Timmie pro společnost přívažkem. Má být odeslán zpět do minulosti. Co si však počne dítě, které je zvyklé se mýt, slušně oblékat uprostřed primitivního kmene?

Pointa však možná není to nejdůležitější. Kniha je brilantní výpovědí o mateřském citu, o lidské profesionalitě a lásce. Přitom autoři ani na okamžik nezabřednou do laciné sentimentality. Je to řemeslně skvělá, svou výpovědí hluboká a přitom nesmírně čtivá kniha.

Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Září 2003

Článek ohodnocen 193 čtenáři :

diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

paul

07.10. 2010 10:43

Nechci reagovat na recenzi jako takovou,jen mě zaráží neznalost recenzenta Silvera,co se týče autorů fantastiky.Jinak si nedovedu vysvětlit,jak může dehonestovat Roberta Silverberga na "producenta vědeckofantastických filmů".Proboha,vždyť se jedná o jednoho z nejlepších a nejúspěšnějších autorů v dějinách žánru...Clarke,Asimov,Heinlein jsou asi profláklejší,ale ještě tu máme namátkou z těch starších třeba Simaka,Aldisse,Cordwainera Smitha a další a další.To je společnost,která Silverovi možná nic neříká,ale Silverberg tam bezpochyby patří.Jeho dílo literární přesahuje nějaké nicotné produkování filmů jako Olympus Mons ční nad Boubínem.