Robert A. Heinlein - Minulost napříč budoucností

(1967)

Žánr : sci-fi

Zde, v tomto jedinečném a velkolepém svazku, naleznete 20 povídek, novel i románů, které spolu s Metuzalémovými dětmi tvoří kompletní slavnou Heinleinovu historii budoucnosti – bohatou a realistickou konstrukci příštího osudu lidstva, která je mnoha znalci považována za mistrovo největší dílo – i pravděpodobnou předpověď toho, co nás čeká.

Píše se rok 1967 a admirál na penzi jménem Robert A. Heinlein okopává svou zahrádku v kalifornském Carmelu. Roku 1929 obdržel důstojnický diplom a druhou světovou válku prožil ve službě u válečného námořnictva. Několik let studoval letecké inženýrství a pak se stal podílníkem skromné elektronické firmy S výjimkou jeho sousedů, přátel z námořnictva a obchodních společníků o něm nikdo nikdy neslyšel. Je to dost pravděpodobný příběh, ale nikoliv pravdivý. To, co se přihodilo doopravdy, je pravděpodobné mnohem méně : šest let po vystudování Námořní akademie, během služby na torpédoborci, onemocněl Heinlein tuberkulózou. Několik dalších let strávil na lůžku a ve dvaceti sedmi letech byl poslán do výslužby.

Stejně jako souchotinář Robert Louis Stevenson či jako Mark Twain, jehož kariéru říčního lodivoda přetrhla válka, i Heinlein se uchýlil k psaní takřka náhodou a z donucení, protože nemohl vést tak aktivní život, jaký by si přál. Odříznut od námořnictva a životního kursu, který by jej dovedl mezi růžové záhony v Carmelu, začal postgraduálně studovat fyziku a matematiku, aby tak naplnil dávný sen stát se astronomem, ale chabé zdraví jej opět přinutilo své úsilí vzdát. Zkusil štěstí při těžbě stříbra a v obchodě s nemovitostmi, ale bez valného úspěchu. Pak jednoho dne roku 1939 narazil v časopise na soutěž o nejlepší amatérskou povídku. Heinlein napsal povídku a nazval jí „Linie života“.Povídka uspěla a vydavatel si od něj objednal další. Heinleinovou reakcí bylo : „Jak dlouho už tohle existuje? A proč mi to dosud nikdo neřekl?“ Od té doby strávil psaním a nemusel se již živit jiným způsobem.

Sbírka povídek Minulost napříč budoucností začíná právě spisovatelovou prvotinou – Linie života. Příběh dosazen do první poloviny dvacátého století vypráví o uzavřené společnosti vědců, kteří nechtějí přijmout nové myšlenky a nové objevy. Tady začíná Heinleinova historie lidstva.

Povídky jsou seřazeny chronologicky tak, že celou knihou proplouváme skrz naši blízkou minulost až po dalekou budoucnost. Vývoj lidské společnosti, její technický pokrok, to vše je bravurně popsáno slovy účastníky daného příběhu. Jsou to většinou obyčejní lidé, nikterak výjimeční, kteří zrovna žijí v dané době a vypořádávají se s nástrahami a útrapami lidské společnosti.

V době, kdy tuto knihu psal, naše technika nebyla ještě na tak vyspělé úrovni a lety na Měsíc byli v pionýrských začátcích. Přesto dokázal v knize vymyslet raketový pohon, jaderný pohon, první let na Měsíc a spojené technické problémy. Osídlení Měsíce a poté i naší Sluneční soustavy. Zabývá se i samotnou společností, s problémy úzce spjatými její vysokou vyspělou technickou úrovní. Její úpadek trvající několik desetiletí, revoluci a nastolení nového řádu.

Čtenáři, kteří tuto knihu četli v sedmdesátých letech, si zřejmě při četbě mohli myslet, že toto je nejpravděpodobnější obraz naší budoucnosti. Ale roky plynuly a dnes, po více jak třiceti letech se změnilo jen pramálo. Měsíc sice dobit, ale dále nevyužíván a naše pozemská společnost má co dělat, aby se vypořádala s „vnitřními“ záležitostmi. Chudoba, hladomor, terorizmus, znečišťování přírody a mocenské boje. Vesmír a vše s tím spojené a pro nás až příliš daleká budoucnost.

Doba, ve které psal Heinlein tuto knihu byla přece jen bohatá na vynálezy a vidinami na růžové zítřky. Tehdy se zdálo, že Vesmír je přede dveřmi a nic nebrání tomu, aby do padesáti let byli lety do Vesmíru běžné. Ale nic není tak jednoduché a já osobně bych dobu, kdy bude velký rozmach letů do vesmírů, zařadil na konec 21 století.

Touto knihou si spisovatel připravil živnou půdu pro legendárního Lazaruse Longa a jeho Metuzalémovy děti. Přece jen, Lazar je postava, která žila a byla svědkem přeměny lidstva od začátku 20 století až po dalekou budoucnost v dalších následujících 400 letech. Tedy abych se vyjádřil přesně, dodnes nikdo nemůže odhadnout, jak vlastně tento výjimečný člověk žil.


Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Září 2003


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 05.09.2003, autor : Marian Gallo (aka Silver)

Článek ohodnocen 52 čtenáři : 



Článek má 796 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

01.03. 2011  09:51

a neco vlastnima slovama??? opsat charakteristiku knihy vodnekud dokazu i ja.

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu