Stephen King - Prokletí Salemu

(1975)

Žánr : horror

O Kingovy je známo, že některé jeho romány mají své podobnosti. Ani ne tak dějem, jako prostředím. Například mohu jmenovat Nezbytné věci a Tommy Knockeři. Nezajímavé maloměstečko a jeho stálí obyvatelé, kteří se k cizincům chovají odpudivě až nevraživě. Toto městečko si po několik desítek let žije svým poklidným, nezajímavým životem, do té doby, než se něco nepatrného stane….. a svůj měšťácký život končí katastrofou. Lidé mizejí, umírají, mění se. Máme tu dva romány tímto podobné. Rád bych přidal i třetí – Prokletí Salemu.

Jak jsem napověděl, Salem ´s Lot je malé městečko východně od Cumberlandu a dvacet mil na sever od Portlandu. Není to první město v dějinách Ameriky, které náhle osiřelo a zpustlo, a pravděpodobně nebude ani poslední, ale tohle patří k nejpodivnějším.

Ben Maers jako malý chlapec zažil v Salemu několik let pěkného dětství, až na jednu ošklivou příhodu ve starém Marstenově domě. Tehdy se poprvé v životě setkal s něčím, co ho svým způsobem poskvrnilo po zbytek života. Po velkém požáru Salem opustil, vystudoval školy a začal se životem protloukat jako spisovatel. Po několika letech se odhodlal znovu vrátil do Salemu, aby zde napsal svou další novou knihu.

Čím blíže se k městečku blíží, tím více má pocit, že zlo, které tehdy v Marstenově domě potkal, stále vzhlíží ze svého úkrytu. Benovým příjezdem se začíná odvíjet příběh mladíka, který se setkává s místy svého mládí. Během několika prvních dnů se stačí zamilovat do místní dívky, seznámí se s několika zajímavými místními lidmi, a denně pracuje na své knize. Jak se příběh rozvíjí, překvapivě přichází na to, co se v Salemu začne odehrávat a rozhodne se radikálně zasáhnout. Naneštěstí nebude sám, kdo proti nové podobě Zla bude stát.

Rád bych zde rozebral tento román po stránce napětí. Tak jako v jiných románech i v tomto dělá Stehen King podle mne svou obvyklou chybu. Velice přesně a živě vylíčí nejen stěžejní postavy, ale také i ty vedlejší. Popisuje každodenní chod městečka, jeho historii. Každé postavě věnuje aspoň několik stránek. Čtenář se tímto pořádně dostává do varu. Postupně začíná přidávat do svého kotlíku špetku strachu a napětí. Někdo umře, pohřeb na městském hřbitově, znetvořená zvířata. Já sám jsem měl velice nepříjemný pocit při čtení určitých pasáží, jak se říká, krev my tuhla v žilách a můj údiv neměl konce. Toto čekám od horroru mistra Kinga. Jako např. když se v Pavučině snů objeví McCarthy s hadem ve střevech, který se pomalounku dostává na denní světlo. Prokletí Salemu je dle tohoto měřítka dobrá kniha, ale jen po určitou část. Jak je někdy u Kinga zvykem, občas nezvládne poslední třetinu knihy a i samotné zakončení. Většinu knihy se čtenář baví, má strach a jen očekává, jak bude příběh pokračovat dál. A poté přichází okamžik, jakoby King poznal, že překonal hranici rozmanitého a napínavého příběhu, který rozvíjel a ohnivě živil, a jednoduše se rozhodl přejít do pianina a postupně příběh nějak zakončit. A bohužel to bere tou nejkratší a nejjednodušší cestou. Tímto nechci říkat, že kniha a její samotný konec není dobrý, mně se líbila a byl jsem napnut až do konce, ale přece jen první dvě třetiny byli lepší než poslední. Velice rychle městečko svůj život vzdává bez boje a stěžejní postavy jen bezradně přihlížejí. Neodehrává se žádné postupné gradování až do , dle mého skromného přání, bombastického vyvrcholení. Během dvou dnů King nechá povraždit celé městečko a Hrdinům nechává jen malí prostor pro reakčnost. Pak vezme nůžky a všechno utne ke spokojivému konci.
Jako by Kingovy nestačilo pětiset stránek knihy, jako by nedokázal nahustit do těchto stránek vše, co by chtěl. Jen si vzpomeňte na démonické TO.

Ke konci příběhu mne zaujala ještě jedna věc. Spisovatel nechal uprchnout z oblasti člověka, který směřoval autobusem do New Yorku. Tento člověk byl kněz, který se správně rozhodl opustit Salem (potápějící se loď) poté, co ho odmítnul jeho zaměstnavatel vpustit do kostela. Trošku mne štve, že jsem se z knihy nedozvěděl co se s tímto knězem pak stalo, jestli do New Yorku dorazil a co tam prováděl. Ale to si asi každý pak velice lehce domyslí.

Záměrně jsem neprozradil, co se vlastně v Salemu děje a proč dopadl tak, jak dopadl. Zjistěte si to sami. Ale zaručeně prvních sto stran vám téměř nic nenapoví. Jen bych ti čtenáři ještě poradil – před započtením četby se hluboce nadechni, protože později na to prostě zapomeneš.


Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Červenec 2003


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 18.07.2003, autor : Marian Gallo (aka Silver)

Článek ohodnocen 26 čtenáři : 



Článek má 1391 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

15.11. 2009  11:47

2 iRa : kdyz jsem cetl prokleti salemu tak jsem 5 dil temne veze jeste necetl tedy vubec jsem netusil co s tim knezem bude. ale nakonec po precteni temne veze jsem byl nadmiru spokojen jak King dokaze svuj vesmir provazat :-)

11.04. 2006  22:52

Kněz Callahan se přece objevuje v 5. díle Temné věže, kde je i popsán jeho osud po odjezdu ze Salemu :o)

18.05. 2004  22:42

Dle mého, první polovinu knihy King zvládl jako klasiku, podobně vypravěčsky píše i svá jiná díla. Napětí, nevědomost čtenáře
a podobně. Vyvrcholení bylo perfektní, škoda že konec neztvárnil naplno, ale jako by na rychlo. Rozhodně ale tuto
knihu nechci zatracovat, ale ani vynášet mezi nejlepší Kingovy romány.

17.05. 2004  19:32

Pravdou je, že první polovina knihy byla o něco slabší, než následující část. Kingova nápaditost je velmi osobitá a řekla bych, že se mi velice trefil do vkusu a nejen touto knihou.
Pasáže "rozuzlení" vě mně sice nevyvolávaly pocity strachu, ale na druhou stranu, kdo by to chtěl zažít...!

14.01. 2004  18:57

Tahle knížka se mi STRAŠNĚ líbila. Vřele ji doporučuji každému, kdo má rád Kinga a ještě ji nečetl. Varuji vás ale, že se pak budete bát chodit k oknu......:-)

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu